Albrechtice

Albrechtice leží v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí , jihovýchodním směrem od okresního města asi 7 km od hranic s okresy Svitavy a Šumperk .
Obec leží v údolí řeky Moravské Sázavy a tvoří vstup do přírodní lokality " Sázavské údolí " . Od Landškrouna je obec vzdálena asi 3 km.

Obec Albrechtice byla poprvé zmíněna v listině krále Václava II. roku 1304 . Její vznik můžeme tedy položit do doby středověké kolonizace tohoto kraje .
Německý název Albrechtsdorf v podstatě znamená " ves lidí Albrechtových " a sdílela osud lanškrounského panství . Panství Lanškroun se roku 1356 stalo majetkem litomyšlského biskupství .Po husitských válkách se panství dostalo postupně do rukou Kostků z Postupic a následně pánů z Pernštejna . Od roku 1588 je majitelem panství jeden z nejbohatších mužů této doby v zemi Adam Hrzán z Harasova . Po bitvě na Bílé Hoře kupuje roku 1622 lanškrounské panství tehdejší český místodržící Karel z Liechtensteinu . Roku 1850 byla zrušena panství jako správní a organizační jednotky , ale panství , coby velkostatek patřil Liechtensteinům dále . Následně správu převzal stát a vybudoval síť okresů . Do okresu se sídlem v Lanškrouně patřily i Albrechtice . Vesnice se stala samosprávnou .
K obci náležel také Wurzelhof , nazývaný občas " Kořenský dvůr " a patřila k němu kolem roku 1651 i krčma . Tehdy byl proveden soupis poddaných podle víry a o tom , že byli všichni katolíci , nebylo celkem pochyb .
Ve druhé polovině 17. století byly Albrechtice charakterizovány jako obec ležící sice nedaleko Landškrouna ale s pozemky již " k vrchům se blížícím" , tedy pro nepříznivé podmínky prakticky nevyužitelné .
V poslední čtvrtině 17. století byla v Albrechtově dědičná rychta s nejsilnějším hospodářstvím v obci .
V době tvorby Tereziánského katastru robotovali poddaní dle velikosti svého hospodářství s koňmi , nebo bez nich 1 až tři dny v týdnu. U dvora Wurtzelhof se již neobjevuje krčma , jak tomu bylo v 17. století . Albrechtice jsou v té době řazeny k horským obcím a tyto byly považovány za velmi chudé .
Při tvorbě Josefínského katastru byly v Albrechticích roku 1788 zaznamenány aktivity kolem řeky Moravské Sázavy ( Sasawafluss , nebo také Dorfwasser )
kde byly pronajímány pozemky , jež mohly nést určitý užitek . Patřila k nim i pila , která byla součástí majetkového komplexu rychtáře . V této době je nejpočetněji zastoupena kategorie hospodářů . Roku 1788 byl prováděn , v rámci boje proti požárům , také soupis zděných komínů .
V první polovině 19. století se ekonomická situace mění jen velmi pomalu . V obci jsou tři mlýny , pila a dvě soukenické valchy .
Léta 1848 - 1850 přinesla Albrechticím výrazné změny v podobě zrušení všech poddanských a postupně i jiných závazků k lanškrounské vrchnosti . Od roku
1850 byly Albrechtice součástí soudního a politického okresu Lanškroun . Změna nenastala ani po vzniku Československé republiky v roce 1918 .
Druhá polovina 19. a počátek 20. století přinesl i do Albrechtic spolkový život . Roku 1886 byl založen sbor dobrovolných hasičů , roku 1905 místní zemědělský spolek a po roce 1918 především skupina Bunt der Landwirte ( němečtí agrárníci ) .
Od roku 1915 žili v obci a okolí italští uprchlíci . V listopadu 1916 byly zrekvírovány zvony pro válečné účely a to včetně malého školního zvonku ! Ze 199 nakukovaných mužů padlo 14 občanů na frontách a 28 dalších zemřelo na následky chorob a nebo bylo nezvěstných . Roku 1922 postavila obec svým padlým pomník .
Od konce 20. let byla obec elektrifikována .
Krize 30. let zasáhla i sem a v této době je zaznamenáno vystěhovalectví z obce do Kanady a Spojených států .
V prvních komunálních volbách Československé republiky se ve zdejším zastupitelstvu objevila i první a na dlouho jediná žena .
Od 1.října 1938 připadla obec dle Mnichovské dohody nacistickému Německu to znamenalo zrušení volených samosprávných sborů a byl nastolen vůdcovský princip . Pro obyvatele německé národnosti to znamenalo v okamžiku vypuknutí války okamžitou všeobecnou brannou povinnost .
Po roce 1945 byl vývoj obce zásadním způsobem zasažen odsunem německého obyvatelstva . V regionu s výrazně smíšeným obyvatelstvem to znamenalo především drastický úbytek pracovních sil . Blízkost centra však napomohla postupnému dosídlování.
V roce 1945 se Albrechtice staly znovu součástí okresu Lanškroun , ten trval do roku 1960 , kdy byl začleněn do okresu Ústí nad Orlicí , v kraji Pardubice .
Od 1. ledna 2003 náleží Albrechtice do kompetence Lanškrouna , jako obce s rozšířenou působností .

Znak obce vychází z historie Albrechtic : Na stříbrném ( bílém ) podkladě v horním pravém rohu radlice a v dolním levém rohu krojidlo, obojí červené . Zleva shora dolů doprava protíná štít modrý pruh , v něm jsou umístěny tři zlaté ( žluté ) lví hlavy an face . ( Popis na stránkách Albrechtic ).
Popis a obraz na stránkách www.psp.cz uvádí lví hlavy stříbrné .
Význam znaku : Radlice a krojidlo jsou převzaty z původní obecní pečetě , modrý pruh znázorňuje řeku Moravskou Sázavu a lví hlavy jsou přejaté z erbu
Laudonů . ( Generál Laudon pobýval často v blízkém okolí obce . )
Obecní znak i prapor navrhl heraldik pan J. V. Pavlů ze Zlína a byl přijat v březnu 2002 .

 Zdroj : encyklopedie.seznam.cz
www.psp.cz
www.ou-albrechtice.cz

Informace zprostředkoval Ivo Gracias