Blatná

Město v jižních Čechách v Blatenské pahorkatině na řece Lomnici.
Blatné se také říká město růží. Pěstoval je tady v době mezi oběma světovými válkami znamenitý zahradník a šlechtitel Jan Böhm, potomek starého blatenského rodu. Měl rozsáhlé růžové plantáže a je velká škoda, že z této tradice zůstaly pouze zajímavé sochy pouze růží kamenných.

Městská historie, je úzce spjatá se zdejším zámkem. O Blatné pochází první zpráva z r. 1235, ale již dávno před tím, na ostrůvku uprostřed bažin stávala dřevěná tvrz s osadou. Během staletí byla tvrz přestavěna nejprve na pevný gotický hrad a potom na renesanční zámek, později přestavěný na novogotický. Osada se rozvíjela a za Bavora ze Strakonic byla povýšena na městečko (kolem r. 1300). Za vlády rodu Lvů z Rožmitálu zde byl největší rozkvět. Městská práva získala Blatná v r. 1601, od r. 1695 byla v majetku uherských hrabat Serényjů a od r. 1798 Hildprandtů, ti zdejší zámek vlastní dodnes.

Pozdně gotický kostel Nanebevzetí P. Marie je velmi cennou stavbou města. Je dochovaný v původní podobě, s románskou sakristií ze starší svatyně. Na bývalém hřbitově je ze stejné doby přilehlá kaple Božího hrobu. Pseudogoticky upravená vysoká barokní zvonice barokního děkanství z r. 1723 doplňuje tento areál památek.
Různé válečné události a četné požáry měnily tvář města. V roce 1834 vypukl požár, který spálil téměř celé město, pohltil 118 domů i s radnicí.

Po požáru byly vystavěny nové měšťanské domy, které se dochovaly dodnes, včetně radnice (dnes muzeum), hostince u Bílého lva a empírových objektů čp. 3, 98 a 104. Blatná se stala sídlem okresu ve 2. polovině 19. století.
Kromě pěstitele růží J. Böhma můžeme jmenovat i významné rodáky jako například obrozence a profesora českého jazyka na pražské univerzitě Jana Pravoslava Koubka (1805-54) a pěvce Karla Strakatého (1804-68). Pro něho napsali J. K. Tyl a F. Škroup roli slepého houslisty Mareše ve Fidlovačce. Svým procítěným projevem přispěl Strakatý k oblibě a rozšíření písně Kde domov můj, až si ji národ zvolil za svou hymnu.