Blovice

Město v západních Čechách ve Švihovské vrchovině na řece Úslavě. V historii se objevují i tvary Blewicz, Blowicz, Blouicz a podobně. Toto jméno vzniklo pravděpodobně ze staročeského Stblovice (to je ves lidí Stéblových - od staročeského příjmení Stblo = Stéblo), později Zblovice, později chybným rozdělením tohoto názvu na dvě části v domnění, že "Z-" je předložka (například někdo pochází "z_Blovic), vznikají Blovice.

Trhová ves patřila cisterciáckému klášteru v Nepomuku od roku 1284. Statut městečka získala koncem 14. století. Tradičním odvětvím výroby bylo cihlářství, také se v okolí rýžovalo zlato, později se těžila i železná ruda.

V roce 1420, když byl zničen klášter, získali Blovice světští majitelé. Vystřídali se tu postupně páni ze Švamberka, Vladykové z Netunic, Šternberkové a páni z Roupova, ti pak připojili k panství hradu Vlčtejna. Od roku 1850 byly sto let sídlem soudního okresu a berního úřadu. Okresním městem byly Bloviceod roku 1949-60.
Barokně přestavěný kostel sv. Jana Evangelisty ze 14. století je významnou a nepřehlédnutelnou památkou. Empírová radnice z r. 1825, která byla novorenesančně přebudovaná v r. 1893 stojí na náměstí, na něm nelze přehlédnout některé domy s empírovými štíty. Stálé muzejní expozice najdeme v zámku Hradiště, jižně od centra.

Narodil se zde humanictický básník Jan Šlechta ze Všehrd (1466-1525), významný žurnalista Opper de Blowitz (1825-1903) a prezident svazu židovských spolků v USA Adolf Kraus (1850-1928). Jsou také rodištěm malíře J. Šafaříka-Šafary (1888-1947), pochován je zde i obrozenecký básník Vojtěch Mikuláš Vejskrab Blovický (1839-1869), který psal verše pod jménem Bělohrobský. Zamiloval se do jedné z žákyň, Aničky, když býval podučitelem v Merklíně. Její rodiče byli bohatí a tak chudého nápadníka pro ni nechtěli. Postarali se proto o jeho přeložení do Blovic. Anička se pak provdala za chudenického lékaře a jejím synem byl Jaroslav Kvapil.

V první světové válce zahynulo na různých frontách 40 blovických občanů. Další válka začla pro Blovice koncem prosince 1939, kdy se v Blovicích ubytovalo německé vojsko v počtu 240 mužů a 320 koní. V bývalé cihelně na Hradišti byla zřízena střelnice pro německé vojsko. Tento vojenský útvar byl v r. 1940 přemístěn do Jinců.

Nejstrašnějším okupačním rokem pro Blovice byl rok 1942, kdy došlo k hromadnému zatýkání. Hned na počátku tohoto roku 15. a 22. ledna bylo gestapem zatčeno 25 blovických židů, včetně dětí. Byli odvezeni do Plzně a poté do židovského ghetta v Terezíně nebo do Osvětimi. Nikdo z nich se po osvobození nevrátil.

Dne 10. června 1942, tj. v den vyhlazení Lidic, došlo k zatčení 26 občanů, pravděpodobně na udání. Zatčení byli vězněni v Plzni na Borech, odkud se postupně do konce roku vrátili. K zatýkání docházelo i v dalších letech. Konec těchto útrap přineslo osvobození Blovic americkou armádou 7.května 1945.

Město Blovice:
Masarykovo nám. 143
336 01, Blovice
IČ: 00256455
Telefon: +420 371 516 111
Email: posta@blovice.ipodatelna.cz
Web: http://www.municipal.cz/blovice