Český Těšín

Český Těšín (německy Tschechisch Teschen, polsky Czeski Cieszyn)  je město v Moravskoslezském kraji, na dohled bezkydských kopců na levém břehu řeky Olše.
O Těšíně pochází první písemná zpráva z r. 1155, městská práva získal v r. 1292. Město bylo součástí oploceného knížectví, stejně jako celé Těšínské Slezsko a v r. 1282 se od něho oddělilo. V letech 1290-1653 se těšínská knížata , která tu vládla přiklonila k Českému státu. Habsburkové pak získali panství po vymření těšínských Piastovců. Velký požár v r. 1789 zničil takřka celé město, bylo ale obnoveno a aby mohla být připojena předměstí, byly zbourány hradby. Po zahájení provozu na košicko-bohumínské dráze v r. 1870 nastal další rozmach města. Pak ale nastaly v r. 1918 hraniční spory. 

V říjnu 1938 byl Český Těšín obsazen polskými vojsky a přičleněn k polskému Těšínu jako Cieszyn Zachodni (Západní Těšín). Po porážce Polska v roce 1939 byl, spolu s polskou částí, připojen k Německu. Ustupující polská vojska tehdy vyhodila do povětří most přes Olši.

V průběhu druhé světové války se na území Českého Těšína nacházel zajatecký tábor Stalag VIII D Teschen. Tento tábor vznikl na jaře roku 1941 v části města zvané Kontešinec. Byl vybudován na místě, kde stály staré dřevěné baráky, které byly postaveny ještě v období první světové války. V té době baráky sloužily jako lazaret pro raněné a nemocné vojáky Rakousko-Uherska. Od roku 1920 až do roku 1938 patřil objekt československé armádě. Po obsazení města v roce 1939 zde německé velení umístilo vojenská vozidla, protože budovy byly již ve zchátralém stavu a byly vhodné pouze pro garážování vojenské techniky. Po vydání rozhodnutí o zřízení zajateckého tábora byly baráky narychlo opraveny. Kromě toho byly vybudovány strážní věže a celý tábor byl obehnán ostnatým drátem. Byly rovněž odstraněny skupiny křoví z okolí tábora a vystavěny budovy pro velitelství. V počátečním období byli v táboře a jeho pobočkách umísťováni zajatci z Francie, Jugoslávie, Belgie a Polska, později i z Velké Británie, Sovětského svazu, Itálie a dalších zemí.

Přestože přímo v Českém Těšíně neproběhly válečné operace, zachycují statistiky poměrně hodně válečných škod. Z veřejných budov byly zničeny vodárna a plynárna, vydrancováno bylo vnitřní zařízení nemocnice, tiskárny, nádraží, pošty a dalších podniků. Podle úředního hlášení bylo ve městě k 31. prosinci 1947 deset podniků – cihelny firem Kametz a Gorniak, knihtiskárny Svoboda a Kutzer a spol., Korner a spol. – výroba železných konstrukcí, pilnikárna firmy Lorenz, plynárna, mlékárna a výroba likérů firem Schlesinger a Zuweiss. Ke stejnému datu se ve městě nacházelo 351 obchodů a živností. Typickým rysem Českého Těšína i po válce zůstalo množství škol (vyučovalo se na 16 školách), kulturních zařízení a spolků. Už na podzim roku 1945 bylo založeno Divadlo Těšínského Slezska. Významným impulsem bylo, i když pouze dočasné, obnovení vydávání Těšínských novin.

V roce 1945 byl Těšín znovu rozdělen a mosty na Olši mezi Cieszynem a Českým Těšínem se staly nejvýznamnějším hraničním přechodem mezi Československem a Polskem. První poválečná léta a následné desetiletí do konce 50. let vrátila městu politicko-správní úlohu i společenský význam z předmnichovského období. Po roce 1945 nastaly veliké změny také v městské výstavbě Českého Těšína. Nejprve byl zájem soustředěn na opravy stávajících staveb a zařízení. Brzy se přistoupilo k výstavbě nových objektů a to zejména bytových, protože poptávka po bydlení v Českém Těšíně byla vysoká. Zpočátku byly zastavovány proluky v centru města a jeho blízkém okolí, ale postupem času bylo zřejmé, že to nebude postačovat. Začalo se uvažovat o dalších plochách, vzdálenějších od městského centra. V roce 1949 byla vypracována studie směrného plánu města, ve kterém byla již zahrnuta také Svibice, která byla administrativně sloučena s městem v roce 1947. Na pokladě této studie byl později vypracován územní plán, podle kterého byla po roce 1960 prováděna výstavba města.

Na místě bývalé továrny na nábytek Thonet-Mundus vzniklo autobusové nádraží. V letech 1958 až 1960 vznikla na Kontešinci, na místě tábora Stalag, nová čtvrť rodinných domků. V dubnu 1961 byl slavnostně otevřen Kulturní dům s divadlem – českou a polskou scénou, hvězdárnou a knihovnou. V roce 1969 se začalo stavět sídliště v oblasti mezi ulicemi Ostravská, Slezská, Hrabinská a Úvoz. V roce 1960 ztratil Český Těšín v rámci celostátní reorganizace územně administrativního systému statut okresního města, což mělo za následek snížení atraktivity města v rámci českého Těšínska.

Stereotypní sídlištní zástavba ze 60. až 80. let výrazně rozšířila bytový městský fond, ale městu příliš neprospěla z hlediska urbanistického ani funkčního. V osmdesátých letech byl Český Těšín střediskem osídlení obvodního významu. Stal se známým zejména jako centrum papírenského a polygrafického průmyslu (výroba sešitů, tisk knih). V této době byl také otevřen nový hraniční přechod Český Těšín-Chotěbuz/Boguszowice na okraji města, což ulevilo provozu v centru města. V roce 1990 byla navázána spolupráce s městem Cieszynem v oblasti kultury.

Památky na Těšínsku:
Český Těšín vznikl v r. 1920 z předměstí historického Těšína, části ležící u nádraží. Velmi zajímavým dokladem meziválečné architektury je nové centrum, vybudované ve 20. letech 20. století. Hlavní třída je osou města, od níž vede celá síť ulic.
Z církevních památek vyniká novogotický římskokatolický kostel Nejsv. Srdce Ježíšova z 90. let 19. století, někdejší kostel Slezské evangelické církve augsburského vyznání z r. 1932, dnes evangelicko-augsburský kostel a kostel Českobratrské církve evangelické z r. 1928 dnes církve advenistů Sedmého dne a také někdejší kostel Německé evangelické církve z r. 1927, dnes Českobratrské církve evangelické.
Ve Frýdenské ulici volně stojí čtyřetážová budova gymnázia z r. 1932, podle projektu Jaroslava Fragnera.

Narodil se zde evangelický kazatel , básník a hudebník Jiří Třanovský (1592-1637) a také spisovatel Ludvík Aškenazy (1921-1986).

V celoročně otevřeném Muzeu Těšínska se můžeme seznámit s historií i současností města a celé oblasti. Najdeme tu i divadlo s českou a polskou scénou, pomník válečných zajatců z roku 1973 na místě zajateckého tábora, jsou zde také dva hraniční přechody do Polska.

Průmysl ve městě je strojírenský, textilní,polygrafický a dřevozpracující.