Dobřichov

První z předchůdců člověka se v krajině kolem Dobřichova objevil koncem staršího paleolitu, tj. před více než 200 000 lety. Bezpečně je prokázána přítomnost neandrtálců či preneandrtálců ze středního paleolitu (před 200 000 - 40 000 lety), a to i v blízkém okolí Dobřichova (u Radimi či Vrbčan). Byly zde nalezeny jejich kamenné nástroje, zbytky ohnišť i kosti ulovené zvěře (mamut, nosorožec, kůň, sob).

Také v mladším paleolitu se v blízkém okolí Dobřichova (Radim, Plaňany, Velim) našla sídla nástroje i kosti ulovených zvířat. Můžeme mít proto za téměř jisté, že pravěký člověk přes území Dobřichova minimálně procházel, že zde lovil či sbíral jedlé plody. Osídlení okolí pokračovalo samozřejmě i v mesolitu i neolitu, kdy začaly vznikat první zemědělské usedlosti, počal se klučit les a zavádělo se pěstování polních plodin. Lidé se v krajině střídali, měnily se jejich kultury.

Významnou se pro kraj stala doba bronzová a zejména její závěr. Mocné vyznívání bronzové kovovýroby s prvními pokusy užití železa je pozdním stupněm knovízské kultury, nazvaným podle nálezů od Štítar u štítarským typem. V blízkosti dnešního Dobřichova se rozkládalo velké sídliště v Cerhýnkách, s rozsáhlým pohřebištěm v Cerhenicích. Sídliště i pohřebiště patřily keltskému etniku.

Mnozí badatelé (např. Filip, 1962) považují dodnes Cerhýnky za typickou keltskou obec. S Kelty je spojen příchod doby železné. Za první typicky keltské projevy jsou v hmotné kultuře považovány až ploché kostrové hroby. Nálezy z nich nám poskytují důkazy o vysoké řemeslně zručnosti představitelů keltské civilizace a také o jejich vyspělé duchovní kultuře a sociální struktuře. Jde především o železné zbraně (meče, kopí), šperky a nádoby. Vypovídají o tom nálezy z Cerhenic, Cerhýnek i Radimi.

Od poloviny 1. století před Kristem se začal keltský svaz v Evropě rychle rozpadat nebývalým tlakem germánských kmenů. Germánské obyvatelstvo rychle vytlačovalo Kelty a na příštích pět století jejich území ovládlo.

V Čechách nazýváme dobu 1.-4. století po Kristu zkráceně dobou římskou. Objevila se větší žárová pohřebiště, rozsáhlá sídliště s uniformní germánskou kulturou. Dobu u nás reprezentují nálezy u Pičhory a Třebické u Dobřichova (Sklenář, 1974). Naleziště na obou výšinách byla kdysi tak významná, že podle nich bylo nazýváno starší (pičhorské) a mladší (třebické) období římské doby v Čechách. Díky bohatství nálezů neztratila svůj význam dodnes, i když nedostatečné záznamy o způsobu a okolnostech jejich uložení v zemi snižují značně jejich použitelnost pro moderní vědeckou práci.

První hroby se na Pičhoře začaly objevovat v roce 1896 a k výzkumu se zde přistoupilo převážně amatérsky. Ze 131 zachráněných hrobů bylo získáno 6 bronzových a 82 hliněných nádob, sloužících za popelnice. Kůstky v nich byly srovnány často tak, že zbytky lebky ležely navrchu. Milodary obvykle nebyly páleny s tělem. Později se vyskytlo ještě několik desítek dalších hrobů. Mužské hroby obsahovaly zohýbané meče, kopí, oštěpy, štítové puklice, vzácněji ostruhy. V ženských hrobech byly hlavně spony různých typů. Zvláštní skupinu nálezů tvoří importované bronzové nádoby, v šesti případech použité jako urny. Nejkrásnější z nich je kbelíkové vědro, jehož obloukové ucho, zakončené háčky v podobě kachních hlaviček, je zavěšeno do oček, připevněných v okraji nádoby ploškou v podobě ženské tváře. Z řady nádob se zachovaly jen zlomky přiložené do hrobů. Pohřebiště pochází z 1. stol. po Kristu, ojediněle se tu vyskytují hroby i ze století dalších.

Nedaleko odtud se našlo i sídliště zhruba stejného stáří. Nálezy na třebické byly objeveny roku 1890. Prozkoumaných 100 hrobů představuje asi pětinu původního stavu. Náplň je velmi podobná, pochází však z mladší doby římské (3.-4. století po Kristu) a navazuje tak na sousední Pičhoru.

Nálezy objevili dělníci radimského lichtensteinského panství, pracujíce na úpravě. cesty dnes zvané "brněnská". Horlivostí ředitele panství Jana Vaňka byla naleziště zachráněna. Ředitel Vaněk po poradě s MUDr. Pallou z Peček pak pozval odborníky na slovo vzaté, dr. J.L. Píče z pražského Národního musea království českého a poděbradského PhMr. Jana Hellicha. Oba významní vědci se velmi rychle shodli, že odkryté nálezy patří mezi světové unikáty. Nálezy byly jimi popsány, vyzvednuty a dodnes patří mezi skvosty sbírek Národního musea. Na paměť výzkumníků byl později na Pičhoře postaven prostý památník se jmény všech, kteří se výzkumů zúčastnili, ať již to byli věhlasní odborníci či dělníci - kopáči, kteří svou prací nálezy odkryli.

Následující 5. a 6. století bylo obdobím velmi neklidným, že dostalo název doba stěhování národů. Tlak Hunů z východu vyvolal pohyb germánského obyvatelstva, Avaři podnítili i pohyb slovanských kmenů. Slované při svém příchodu do Čech narazili však už jen občas na zbytky germánského obyvatelstva a postupně s nimi splynuli. Slované, původem zemědělci, však brzy začali vytvářet opevněná hradiště či strážní hlídky. Nejbližšími Dobřichovu byla hradiště na Staré Kouřimi, v Klučově, Radimi i ve Skramníkách. Nemůže být pochyb, že se Slované později usídlili i v dobřichovském katastru, neboť archeologické nálezy pocházejí i z bezprostředního okolí (Kandie, Pečky).

Dobřichov a jeho okolí spadalo zřejmě pod vliv Libice či Staré Kouřimi a svůj další rozvoj zaznamenalo v době po přijetí křesťanství. Vliv Slavníkovce Sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa, byl v celém zdejším okolí velmi patrný. Kostelíky ve Vrbčanech a v Žabonosech patří do doby vojtěšské. Patři do ní i v 10. století postavený opevněný předrománský kostelík v Dobřichově, zasvěcený Nejsvětější Trojici Dnes je to sakristie od 14. století goticky zaklenutého a v 18. století barokizovaného kostela. Nejstarší část kostela, stavěnou v otonském slohu, spatříme v severovýchodní části chrámu. Někteří badatelé (Švarc, 1960) se domnívají, že v blízkosti tehdejšího kostelíka byl i malý patrně strážní hrádek. Je tu kamenná stavba obdélníkového půdorysu s kruhovitou apsidou, do které byl později prolomen vstupní portál. Kostelík neměl věže. Tím odpovídá clunyjskému cítění Vojtěchovu. Snad byl sv. Vojtěch jejím duchovním otcem. Proto tato velikostí nepatrná stavba je další významnou památkou Dobřichova.

Dobřichovský katastr, protažený severojižním směrem, se rozkládá na rozhraní dvou výrazných geomorfologických celků. Jeho severní část, sledující tok řeky Výrovky až k silnici z Peček na Vrbovou Lhotu, je součástí celku České tabule a její části, Sadské kotliny. Je to oblast, kterou také někdy nazýváme Polabská nížina. Jižní část katastru ležící jižně od Výrovky a na ní u mostu navazující silnice na Cerhenice, náleží celku Středočeské pahorkatiny. Nejnižší místo katastru je poloha "Na domku" 190m n.m., nejvyšší poloha Na Třebické u Cerhýnek 244m n.m.

 

 Historii obce nám zaslala Jana  Svobodová