Dolní Bukovsko

První písemná zmínka je z roku 1323, kdy král Jan Lucemburský měnil městečko Bukovsko spolu s 2 vesnicemi za vesnice u Bechyně a od té doby bylo Dolní Bukovsko zbožím rožmberským.

V Dolním Bukovsku se nacházela tvrz, která tvořila centrum bukovského panství spolu se šestnácti vesnicemi. Z neznámých důvodů však v 15. století zpustla. Její existenci dokládá list císaře Karla IV. z roku 1349 Petrovým synům, týkající se snížení královské bezně z jejich statků za zásluhy. V roce 1942 byly nalezeny zbytky tvrze a dodnes ji připomíná ostrůvek uprostřed Obecního rybníka a místní název V Hradu. K roku 1404 je připomínán poslední zdejší purkrabí Přibík ze Žimutic. V roce 1435 bylo Dolní Bukovsko připojeno k třeboňskému panství. Z Dolního Bukovska plynul Rožmberkům příjem v podobě mýta, jež se vybíralo na křižovatce zdejších komunikací. Roku 1382 byl vydán zvláštní sazebník mýtného. Významu trhového městečka odpovídala pozornost, kterou mu jeho majitelé věnovali. Roku 1511 osvobodil Petr IV. z Rožmberka Dolní Bukovsko od práva odúmrti. Poddaní tak mohli volně odkazovat svůj majetek, ale ten musel zůstat v rámci panství.

Další rožmberský vladař Vilém z Rožmberka udělil roku 1555 obci právo konat roční tři velké trhy a vařit pivo. Petr Vok z Rožmberka však obci várečné právo odňal kvůli nově založenému pivovaru v Lomnici nad Lužnicí. Bukovští odtud museli pivo povinně odebírat. Náhradou byli zdejší obyvatelé dočasně osvobozeni od roboty. Dědic po Rožmbercích Jan Jiří ze Švamberka listinou z roku 1612 dočasné osvobození od všech robot rozšířil na "věčné časy" a potvrdil i další výsady a úlevy. Tyto výsady respektovali i následující vlastníci panství. Na začátku 18. století se roku 1706 v Dolním Bukovsku konstituoval společný cech zdejších řemeslníků, jehož zřízení schválil kníže Adam František ze Schwarzenberku. K úkolům cechu náležel dohled nad řemeslníky v obci, ochrana před nekalou konkurencí a vzájemná výpomoc. K povinnostem členů patřila také pilná návštěva bohoslužeb. Korporace se účastnila s vlastním praporem církevních slavností. Trvalou prosperitu přinášelo obci pořádání jarmarků a týdenních dobytčích trhů, na něž chodili řezníci z celého kraje. Přicházeli pravidelně i zákazníci z Bavorska. Právo konání třech výročních trhů (jarmarků) na sv. Vojtěcha (24. dubna), sv. Máří Magdalénu (22. července) a na sv. Havla (16. října) znovu potvrdil v roce 1784 císař Josef II. V obci mělo grunt podle údajů tereziánského katastru z roku 1757 celkem 60 hospodářů. Počet výročních trhů se v roce 1870 zvýšil na pět ročně. Prodával se tu nejen dobytek, ale i veškeré zboží pro domácnost a hospodářství. Obec vybírala za každý na trh přivedený kus dobytka poplatek ve výši 20 haléřů. Značné tržby měly i místní hostince a obchody. Velmi proslulé byly pro tuto příležitost připravované jaternice, na něž se těšili pravidelní návštěvníci trhů. Zprostředkováním prodeje dobytka se zabývala zvláštní skupina lidí, zvaných sasarníci. Jednalo se o chudé chalupníky, kteří nabízeli za úplatu hospodářům sjednání výhodné koupě dobytka. Trh představoval významnou společenskou událost, proto ho navštěvovali i ti, kdo neměli v úmyslu obchodovat.
Další majitelé bukovského panství
Syn Jana Jiřího, Petr ze Švamberka se účastnil protihabsburského odboje, proto byl po bitvě na Bílé Hoře majetek rodu zkonfiskován a připadl císaři Ferdinandu II. Při válečných operacích v roce 1619 bylo městečko vypleněno. Pustošení se obci nevyhnulo ani v dalších letech třicetileté války. Ještě v roce 1661 se uvádělo ze zdejších 47 usedlostí jen 36 obsazených. Habsburkové zastavili třeboňské panství v roce 1637 polskému králi Vladislavovi IV. V roce 1660 bylo panství darováno císařovým bratrem, arciknížetem Leopoldem Vilémem, Janu Adolfovi ze Schwarzenberku. Bukovskou vrchností zůstali Schwarzenberkové až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.

Po třicetileté válce nebyla zdejší fara pro nedostatek kněžstva obsazována a duchovní správu vykonávali faráři ze Soběslavi či z Veselí nad Lužnicí. V roce 1703 se stalo Dolní Bukovsko filiálkou bošilecké fary, obnovené knížetem Ferdinandem Vilémem ze Schwarzenberku. Při bukovském kostele působilo v 18 století zbožné bratrstvo sv. Barbory, patronky dobré smrti. Této světici byl v kostele zasvěcen dnes již neexistující oltář. Od roku 1731 organizovala obec pravidelná procesí na Svatou Horu u Příbrami. Pohnutkou k poutím se stala tři léta velkého sucha, krupobití a požárů. Vlastního kněze lokalistu dostala obec v rámci josefínských reforem v roce 1785. Na sklonku 18. století došlo k úpravám interiéru kostela, který dostal kamennou dlažbu a změny se dotkly částečně i mobiliáře.

19. století přineslo Dolnímu Bukovsku všestranný ekonomický i kulturní rozvoj. Okolo poloviny minulého století se v celé této bohaté a úrodné oblasti rozvíjel svébytný architektonický styl označovaný jako selské baroko. Tyto stavby, realizované nadanými zednickými mistry poučenými z panských staveb, jako byli Martin Paták a František Soch, vynikají bohatou štukovou výzdobou průčelí statků, štítů špýcharů a bran. Došlo zde k přejímání prvků z barokní a klasicistní architektury i k jejich svérázné transformaci do lidového prostředí. Štíty usedlostí často členěné pilastry, upoutají pozornost množstvím dekoru, který se skládá mimo jiné i ze srdíček, koleček, kvítků, čtyřlístků a monstrancí. Stavby tohoto typu se nacházejí v obcích okolí Dolního Bukovska. Zdobnost se neprojevuje jen v architektuře, ale také v lidovém oděvu. Tradiční blatský kroj se zde nosil až do devadesátých let 19. století, kdy byl postupně nahrazován městkým oděvem. Posední profesionální vysívačka blatských krojů zemřel v Bukovsku roku 1915. Poštovní úřad vznikl v obci roku 1869. V roce 1876 byla v Dolním Bukovsku založena cihelna, která používala pro svou výrobu kvahtní hlínu z okolí. Tento podnik je v provozu dodnes. Do obce se také během sedmdesátých let 19. století rozšířila ze Žirovnice domácká knoflíkářská výroba. Zhotovování knoflíků z perletě nahradilo dřívější domácí tkalcovství. Očekávaný zisk se však nedostavil a výroba postupně zanikla. V Dolním Bukovsku působili také samostatní řemeslníci, kteří se v roce 1859 sdružili v živnostenském společenstvu, vzniklém po zrušení cechu. Sdružení k tomuto roku evidovalo 31 Členů. Obec měla převážně zemědělských charakter a v roce 1862 Čítala 1246 obyvatel. Obec se nerozvíjela jen hospodářsky. V roce 1856 byla dolnobukovská lokalie povýšena na farnost. Fara byla však v tak špatném stavu, že musela být v roce 1900 stržena a na jejím místě byla postavena nová. Stavební úpravy kostela probíhaly během druhé poloviny 19. století. V letech 1853 - 1855 byla o polovinu prodloužena chrámová loď a v roce 1861 byla přestavěna věž. V následujícím období získal kostel také nový pseudogotický mobiliář. V souladu s okrašlovacími tendencemi, které byly příznačné pro 19. století, došlo v sedmdesátých letech k vydláždění a úpravě náměstí a vysazování stromů. Stinnou stránku tohoto období představovaly ničivé požáry, jež Dolní Bukovsko několikrát postihly. Sbor dobrovolných hasičů se zde ustavil již v roce 1882. Na počátku 20. století zahájila v Dolním Bukovsku provoz parní pila zpracovávající dřevo z blízkých lesů, která pracovala až do roku 1949. Ve stejném období vznikla v městečku i výrobna pletených rukavic. Její činnost však skončila majitelovým odchodem na frontu první světové války. Tato válka stála životy 54 bukovských mužů.

Dolní Bukovsko je městys v Jihočeském kraji cca 25 km na sever od Českých Budějovic. Dolní Bukovsko má asi 1 500 obyvatel. Pod správu obce patří ještě 7 okolních vesnic s necelými 400 obyvateli (Sedlíkovice, Pelejovice, Radonice, Hvozdno, Popovice, Bzí a Horní Bukovsko).

Dominantou obce je ranně gotický farní kostel Narození Panny Marie postavený roku 1280 s fragmenty fresek z let 1320 – 1350, renesančním zvonem z roku 1595 a barokním mobiliářem. Zajímavě působí i secesní budova školy.

12. dubna 2007 byl obci vrácen status městyse.

 Fotografie nám zaslal Miroslav Pikous, selske.baroko@seznam.cz