Drahňovice

Obec Drahňovice vznikla jakožto sídlo neznámého rodu. Její jméno pochází od zakladatele tohoto rodového sídla Drahoně. Osudy vesnice jsou úzce spojeny s osudy hradu a panství Šternberského. První zmínka je z roku 1401, kdy jakýsi Bohdal z Drahňovic postoupil některé části svého statku klášteru sv. Prokopa na Sázavě.

Z roku 1412 se zachovala zpráva, že Albert ze Šternberka prodal Drahňovice bratrům Petrovi a Purkartovi z Janovic. V roce 1419 držel část vsi Tas z Ohnišťan a prodal ji Bartošovi z Drahynic, „známému spisovateli". Jinou část prodal v roce 1446 Jan z Ohnišťan Janovi z Řadiče. Část také vlastnil Ctibor z Beztuhova (dnešní Beztahov u Votic), který ji prodal v roce 1449 Jetřichovic z Radíče. V roce 1471 se Drahňovice opět připomínají jako příslušenství hradu Šternberka. Je vidět, že ves v minulosti často měnila vlastníky.

V období třicetileté války bylo mnoho usedlostí zničeno, pole pustla. V Drahňovicích v té době hospodařilo 9 sedláků, 2 chalupníci, 2 statky byly prázdné. Obec měla jen jednoho tesaře a tak byla odkázána na Divišov, kde byla tehdy zastoupena téměř všechna řemesla.
Drahňovice byly nepříliš bohatou obcí. Po třicetileté válce, byla tak veliká nouze, že vrchnost musela půjčovat sedlákům dobytek, aby mohli hospodařit.

Za vlády Marie Terezie byly snahy o reformu poměrů na vesnici. Pořizoval se tak zvaný „Tereziánský katastr" a šlechta musela sedlákům vracet půdu, kterou si neoprávněně připojila. Tak se začala od velkých statků oddělovat malá hospodářství.
První zprávy o hospodářském a sociálním stavu vesnice jsou dochovány z roku 1654, z doby tak zvané „berní ruly". Byl to pokus o sčítání obyvatelstva a půdy k berním účelům.
Historicky byly Drahňovice středně velkou vsí se zemědělskou funkcí. V roce 1850 měly již 484 obyvatel.

Obec několikrát spadala v průběhu historie do tehdy existujícího okresu Vlašim a to kolem roku 1850 a v padesátých letech dvacátého století. Druhá polovina 19. století je důležitým obdobím pro rozvoj obce, která v té době dosáhla populačního maxima.

V roce 1899 proto postavila obec vlastní školu. Vyučování bylo
zahájeno 5. září a navštěvovalo ji 56 žáků. Do té doby chodily děti do
školy ve Šternberků. Pro porovnání potřeby vlastní školy se zmíním
jen o tom, že v roce 1790 navštěvovalo školu ve Šternberku pouze 17
dětí, 11 chlapců a 6 dívek.

Prvním učitelem, který v naší nové škole působil velmi krátce, byl pan učitel Jan Souhrada. Po něm zde působil pan učitel Jan Vaněček. Učitelem náboženství byl pan Antonín Štenc, kaplan v Divišově. Učitelkou ručních prací slečna Anna Hrabánková z Divišova. Dalším z učitelů byl pan František Mirovský. Od 1. ledna 1907 nastoupil definitivu pan učitel Spála do září 1917.
Dalšími učitelkami ručních prací byly paní Marie Zdvíhalová, paní Terezie Poustková, paní Antonie Tříšková a paní Marie Bartlová. Během let učilo na zdejší škole dalších 18 učitelů. Škola byla jednotřídní.

Škola přestala sloužit dětem v roce 1945 a děti musely chodit do školy ve Šternberku. Do měšťanské školy do Divišova, Rataj a pak opět do Divišova.
Vybudování silnice v roce 1910 bylo významným počinem pro zlepšení dopravních vztahů obce s okolím.

V roce 1921 zde trvale bydlelo 226 obyvatel.
Pozemková reforma v roce 1926 na velkostatku Šternberk příznivě ovlivnila majetkové poměry v obci v podobě přídělů půdy obyvatelům Drahňovic. Došlo k přestavbám domů a přístavbám stodol. Také místní hostinec byl přistavěn a rozšířen o nový taneční sál. A tak nastal čilý společenský ruch, v němž významnou roli hrál vždy hasičský spolek.
Ve 20. letech založili rolníci spolu s majiteli statků lihovarnický spolek a tak si zajistili stálý odbyt brambor. Musím se také zmínit o tom, že zde byla založena už roku 1907 Raifeisenka pro pomoc zdejším občanům.

Obec Drahňovice jako každá jiná prožívala své tragické momenty, bolest, smutek, válečná období.
V první světové válce zahynulo 18 drahňovických mužů.

Těsně před vypuknutím druhé světové války se hospodářská situace obce mírně zlepšila, díky „obilnímu monopolu", který od zemědělců povinně odkupoval celou úrodu.
Období po II. světové válce se projevilo dalším snížením počtu obyvatel na 130, odchodem některých rodin na hospodářství v pohraničí, ale i emigrací do Spojených států amerických.
Ubylo pracovních sil a v 50. letech se objevuje myšlenka na založení JZD. Obci jsou odebrány obecní lesy.

Mezi pozitivními počiny obce je napojení na elektrickou a telefonní síť v dubnu 1948.
K největšímu úbytku obyvatel došlo v 60., 70. a 80. letech. Důvodem byl jednak striktní zákaz výstavby a jednak přitažlivost okolních měst, Vlašimi, Benešova, ale i blízkého Divišova. Opuštěné chalupy jsou využívány rekreačně.

V roce 2007 byla o Drahňovicích napsána kniha "Kronika Drahňovská".

Obecní úřad: 
Drahňovice 40,
257 26, Divišov 
IČ: 00508446
Telefon: +420 317 855 192 
E-mail: ou@drahnovice.cz
Web: http://www.drahnovice.cz 

 Text i fotografie čerpány z webu www.drahnovice.cz s laskavým svolením starosty obce.