Drahobuz

Obec leží při silnici z Liběšic do Svářenic, v úrodném úvalu úštěckého potoka v průměrné výši 229 m nad mořem. Ze státní silnice odbočuje zde silnice do Vědlic. Vozovky vedou do Malešova, Jirštěrp a Strážiště.
Stávala zde tvrz, na které v r. 1374-1378 seděl Petr Srša z Drahobuze, jež také Verneřice držel a sem faráře podával. Potomci jeho přestěhovali se na Plzeňsko a psali se Nebilovskými z Drahobuze. Po těchto v r.1420 následoval Petr, syn Jiříka z Roztok a s ním také držel Krakovce. Petr připomíná se ještě v r. 1437. Ten se také po Drahobuzi psal. Na Krajském sjezdu v Roudnici nad Labem r. 1440 byl Jan Bělobožka, který byl tenkrát držitelem Drahobuze.
Od roku 1483 náležela Drahobuz Jindřichovi, jinak Čeňkovi Berkovi z Dubé. Týž žil ještě r. 1488 a zůstavil z dvojího manželství syny Jindřicha a Jana, z nichž onen obdržel po r. 1523 sám Drahobuz, který prodal statek ten Karlovi Dubanskému z Duban, jenž r. 1542 zemřel. Od těch dob měly Liběšice a Drahobuz společného držitele až do smrti Oldřicha syna Karla. Po smrti téhož dostali Albrecht, Kunrát a Lvík, bratři Žichovci z Duban jako strýci zemřelého podle smlouvy s ostatními nápadníky r. 1574 uzavřené statek za 55 000,- kop groš.míš. Když se r. 1575 rozdělili, dostal na svůj díl zámek Drahobuz s třemi vesnicemi Albrecht a držel je až do své smrti v r. 1593.
V držení jej následovali jeho dva synové Oldřich a Jan Habart, který později zde sám vládl a tu v letech 1600 a 1605 svým manželkám věnoval, přečkav obě manželky, zemřel buď r. 1607 neb 1608. Za nezletilou Annu ujala se poručenství Anna Bořanská z Duban, snad sestra zemřelého, ta zde ještě r. 1615 vládla. Anna provdala se za Jindřicha z Nostvic, jemuž r. 1629 Drahobuz zapsala. Roku 1635 však prodala Drahobuz Jiřímu Malcovi z Chýnova a jeho manželce Mandaléně z Nostic, po kterých dědily jejich dcery Eusebie Alžběta, provdaná Hysrlova a Eva Marie, která r. 1649 koupila od předešlé i její díl na Drahobuzi. Držela ji ještě roku 1669, později držel statek hrabě Kinský, který jej r. 1760 prodal hraběti Pachtovi a ten r. 1801 Jakubovi Veitovi, oba byli držiteli panství Liběchova. Až do roku 1879 stával nad e vsí zámek, jednoduché čtverhranné stavení bez ozdob, který měl k severu chodby se sloupy a trojím obloukem. V zámku byl pěkný tabulový strop s malovanými zvířaty a kaple. Na dvoře byla hluboká studna a okolo zámku dvojí hradby. Toho roku byl rozpadající se zámek, jehož bortící se kameny často ohrožovaly stavení níže ležící, snasen, nacházejí se zde ještě zřícené podzemní chodby. Místo tomu dosud „ Na zámečku „ ( Schlossberg ) říkají. Kde bývala vinice je dnes kamenitá louka, chudá políčka a chmelička. Je zde veliký pískovcový balvan.
Tam kde bývala panská myslivna stojí dům čp. 2, kterému Myslivna ( Jagerhaus ) říkají. V něm je zbytek rozsáhlých zámeckých sklepů, ze kterých vede chodba ve vsi vyúsťující. Druhá končí prý až na Hrádku u Úštěka. V chodbách jsou dodnes patrny staré schody. Vchod do chodeb uzavíraly 2 železné branky, které zde ještě před 40 lety byly. Zvonek za zámku byl původně převezen do malé zvoničky v zahradě dvora a za světové války byl r. 1917 zrevidován a r. 1918 nahrazen novým, který visí na návsi u kaštanu. Velkostatek v té době náležel B.H.Goldschmidtovi z Berlína, který jej za 165 000 zl.Od Veita koupil a v té době měřil 301 ha ( 118 ha polí, 8 ha luk, 29 ha zahrad, 21 ha pastvin, 74 ha lesa ).

Historii obce Drahobuz nám zaslal Alois Plass.