Hořice na Šumavě

Počátky obce se datují rokem 1272, kdy byly usedlosti v majetku pánů z Kosové Hory. Později se staly majetkem jedné větve Rožmberků a tito je r. 1290 prodali cisterciánskému klášteru ve Vyšším Brodě.
 
Mezi nejcennější pamětihodnosti patří městský pranýř z roku 1549. Žulový sloup se dvěma kamennými mísami k odměřování desátků připomíná dřívější soudní pravomoc.
Dominantou Hořic je kostel sv. Kateřiny z poloviny 13. století. Ani ten nebyl uchráněn před tehdy častými požáry, od kterých podle některých domněnek mohl vzniknout název obce. Naposledy v roce 1900 zapálil blesk kostelní věž, která pak musela být odbourána a o rok později postavena nová, která se dochovala dodnes.

Zmínku si zaslouží soustava sedmi kamenných kašen, vzájemně propojených, které sloužily k zásobování domů na náměstí pitnou i užitkovou vodou. Byla do nich přiváděna voda ze tří studní. Užitková voda pak z malého rybníka. Ten dával možnost, aby při požárech byla puštěna voda potrubím do kašen k hašení.

Tradice hořických pašijových her sahá až do 13. století, což je úzce spjato s těžkými životními podmínkami poddaného lidu. Prostý lid spojuje své utrpení s utrpením Krista a věří, že také pro něho nastane vzkříšení, že nastanou lepší časy.

Historické jádro obce (která byla do poloviny 20. století městysem) je městskou památkovou zónou.

Fotografie zveřejněny s laskavým svolením portálu www.apu.cz