Hostěnice

Obec Hostěnice leží ve zvlněné lesnaté krajině jižního úpatí Drahanské vrchoviny v Jihomoravském kraji v okrese Brno-venkov ležící asi 17 km severovýchodně od Brna . Nejnižší místo katastru kolem 344 m n. m. je v údolí Říčky , maximum kolem 530 m n. m. Převažuje les , který je součástí chráněného přírodního parku "Říčky". V západní části zasahuje do katastru obce chráněná krajinná oblast "Moravský Kras" okolím "Hostěnického propadání".

K zastavěnému území obce Hostěnice patří samota Lhotky severně od obce a dále chatové osady . Celkem se na katastru obce vyskytuje 184 chat. Obytná zástavba má většinou původní charakter venkovských stavení. Tradiční styl byl narušen výstavbou patrových domů a domů s plochými střechami v posledních několika desetiletích. Mezi objekty občanské vybavenosti dominuje škola z roku 1898 a budova OÚ z roku 1953 .

Obcí protéká "Hostěnický potok" s pravým bezejmenným přítokem z oblasti Napajedel. Na toku potoka jsou tři rybníky. První ve směru toku je součástí honebního revíru a další dva slouží k chovu ryb. Hostěnický potok je ponorný a svůj tok končí v tzv. "Hostěnickém propadání", které je součástí Moravského Krasu.

V katastru obce se nacházejí dva památkové objekty , kaple sv. Anny z roku 1748 a zvonička z roku 1877. V obci jsou dva pomníky .
Před školou pomník obětem první a druhé světové války a pomník osvobození vybudovaný po druhé světové válce.

Celý katastr Hostěnic je z hlediska rekreačního a turistického velmi atraktivní. V roce 1981 byla správou CHKO Moravský Kras otevřena naučná stezka "Říčky", jejíž součástí je i "Hostěnické propadání"

Od roku 1990 má obec obnovenu samosprávu.

První písemná zmínka o Hostěnicích pochází z roku 1371. V ní se uvádí, že Půta z Vildenberku prodal panství s řadou osad markraběti Janovi . Podle zápisků Pavla Boudného z Hostěnic, měla se usídlit asi desetičlenná rodina v údolí Hostěnického potoka někdy kolem roku 1580. Vzhledem k tomu, že se jedná o záznamy ústních podání, nutno tento údaj brát s rezervou. Nelze vyloučit možnosti zpustnutí obce a její opětovné osídlení. Obdobně v místě dnešních Lhotek bývala údajně v minulosti ves Lhota, která však zanikla. Lhotky patří k Hostěnicím od roku 1885 , samota však byla založena již roku 1746.

Tato původní obydlí si obyvatelé postupně vylepšovali a stavěli domky z hlíny a dřeva. Ke zdění ještě sloužily cihly z hlíny, střechy se zhotovovaly z listnatého dřeva, pokrytého došky z dlouhé trávy. Cihly z hlíny promíchané s plevami tzv. vepřovice , se začaly používat v 1. polovině 19. století. Základy byly stavěny z kamene spojovaného hlínou. U domků se postupně začaly stavět hospodářská stavení a stodoly. Stodoly se stavěly z kmenů a mezery se vyplňovaly blátem. Stropy v domcích se zhotovovaly z trámů a desek. Domy se začaly číslovat teprve v roce 1770 na základě vrchnostenského nařízení.

Polí kolem obce nebylo nikdy mnoho, navíc převládala pole neúrodná a kamenitá. Zemědělsky využitelné pozemky byly postupně získávány z lesa. Po vykácení porostu bylo nutno vydolovat pařezy, vybrat kořeny a kamení. Nedostatek půdy a její malá úrodnost nutila místní obyvatele ke hledání obživy kde se dalo. Les poskytoval lesní plodiny, z březového proutí se vyráběly metly, které se prodávaly v okolí nebo se měnily za potraviny a jiné potřeby. Les poskytoval i trávu pro dobytek, listí na stlaní, klestí na topení, později pro řadu místních lidí i zaměstnání.

Kromě rozsáhlých lesů bylo v okolí hodně kamene a i ten byl pro řadu lidí zdrojem obživy. Kámen se hodil nejen na zpevnění cest, do základů, ale i jako kvalitní mramor na kamenické výrobky a kvalitní vápenec později na velmi kvalitní vápno.

Hostěnice byly vždy obcí velmi chudobnou a úsloví že "někde končil chléb a začínalo kamení" zde platilo doslova a bezezbytku. Přesto v tomto chudobném, ale krásném prostředí lidé vytrvávali, měli tento kraj rádi a celé generace ho braly bez výhrad za svůj domov. V pozdějších dobách, kdy se v blízkém i vzdálenějším okolí začaly otevírat větší lomy a vápenky, byly postupně místní lomy a vápenky opuštěny a obyvatelé začínají chodit za prací do těchto lomů a ještě později do továren. Chodívalo se pěšky přes les a výdělky byly malé. O živobytí se musely starat i ženy a děti. Mnoho žen nosívalo v nůších dřevo do vzdálenějších obcí, kde byl dřeva nedostatek. Nůše vážívaly 30 - 40 kg. V nůších také nosívaly březové metly, které prodávaly, nebo měnily za podřadnější maso z domácích porážek. V Chrlicích, Tuřanech a v Holáskách se měnilo zase za zelí a jinou zeleninu. Z vrbového proutí se také pletly koše a košinky. Před svatodušními svátky se do vzdálenějších obcí nosívalo i vypálené vápno.

Hostěnice používají od roku 1996 obecní znak . Ve zlatém štítě červené srdce podložené zkříženým černým mlátkem a želízkem.