Hrčava

Obec Hrčava (polsky Herczawa) ač rozlohou (288 ha, 36 a, 15 m2) i počtem obyvatel malá (250 obyvatel - 130 mužského pohlaví, 120 ženského pohlaví, stav ke dni 31. 12. 2007) je obec velice svébytná a suverénní. Svědčí o tom i to, že jako první obec na Jablunkovsku se může od 12. dubna 1995 pyšnit obecními symboly - znakem i praporem obce, které jí byly uděleny parlamentem České republiky. V České republice patří jistě k nejmenším obcím, které se mohou těmito znaky suverenity obce pyšnit. A vzhledem k tomu, že Hrčava jako samostatná obec vznikla teprve 6. října 1927, patří určitě k nejmladším obcím republiky a jistě i k nejmladším obcím ČR s obecními symboly.
Hrčava byla jednou z nejmladších obcí bývalé Československé republiky vzniklé v pondělí 28. října 1918.

Statut samostatné obce dostala až 6. října 1927, i když k ČSR byla prozatímně připojena už v červnu 1921. Do té doby to byla osada dnes polské obce Jaworzynka.
Definitivní státní hranice byla za účelem zanesení do pozemkových knih vyměřena teprve 12. 6. 1922. Oficiálně byla těšínská pohraniční území i s Hrčavou předána Československé republice až 20. června 1924. Ale již od června 1921, kdy byla Hrčava prozatímně připojena k ČSR, měla statut samostatné osady.

Hrčavských 288 ha rozlohy obce by se dalo zarámovat do obdélníku o nejmenších rozměrech 2,35 km krát 2,3 km, při čemž největší přímá vzdálenost po katastru obce z jednoho konce na druhý je 2,35 km. Je to prakticky úsek česko-slovenské hranice táhnoucí se od trojmezního bodu ve směru východ-západ.
Délka hranice Hrčavy s okolními obcemi je celkem 8,9 km. Na 3,6 km má za souseda obec Bukovec, na 2,45 km pak obec Čierné pri Čadci na Slovensku a na 2,85 km polskou obec Jaworzynku.

Obec Hrčava je v širokém okolí známá také jako Malá Praha. To proto, že v pohraničním regionu Těšínska sousedícím s Polskem má nejmenší procentuální zastoupení občanů polské národnosti - při sčítání lidu v roce 1991 i v roce 2001 jen 2,2 % (ženy přivdané z Polska). Uvedený stav je důsledkem historických souvislostí, kdy Hrčavané po první světové válce při dělení Rakousko-Uherska důsledně projevovali své češství a osobní statečností dosáhli toho, že Hrčava jako osada dnes polské obce Jaworzynka byla, ač terorizována polskými bojůvkami, přivtělena k Československu. Oficiálně až v roce 1924. Ale i pak byly vztahy mezi Hrčavou a kdysi mateřskou obcí Javořinka značně napjaté, Hrčavanům bylo polskými nacionalisty mnohdy nepokrytě dáváno najevo, že se s dosavadním stavem nehodlají smířit.

Největší hromadný odchod - exodus českého obyvatelstva z Polskem okupovaných obcí po jejich obsazení po 1. říjnu 1938 byl z Hrčavy. V průběhu měsíce prosince 1938 z obce tajně přes polsko - českou hranici do Frýdku do okleštěné Československé republiky uteklo celkem 45 osob! Byli to téměř všichni muži v produktivním věku, což byla téměř třetina mužské populace a skoro jedna šestina všech obyvatel obce! Byl to důsledek šikanování, vyhrožování a osočování Hrčavanů za jejich češství. Když byl zatčen první hrčavský občan a bylo jasno, že předchozí hrozby se začaly naplňovat, nejvíce ohrožení muži neváhali kvůli své bezpečnosti opustit i své rodiny. Všichni se vrátili domů až po obsazení Polska Německem po 1. září 1939.
Hrčava je jedna z nejmladších obcí České republiky. Statut samostatné obce dostala až 6. října 1927 po přivtělení osady Komorovský grúň a velké zalesněné plochy z katastru obce Bukovec. Stalo se tak přes značný odpor obce Bukovec. Hrčava tak měla v té době 271 obyvatel jen české národnosti. Předtím měla Hrčava statut samostatné osady, když až do konce první světové války byla osadou, dnes polské obce Jaworzynka. Ke kuriozitám obce jistě patří onen statut samostatné osady, řízené jmenovanou vládní komisí, jedním z členů komise byl jmenován i jeden z občanů Hrčavy, který tak vlastně zastával funkci nevoleného starosty. Osada Hrčava v té době tak správně nepatřila pod žádnou obec Československa, ale byla přímo řízena okresním úřadem. Privilegia, která měli za tohoto stavu občané Hrčavy, bychom jim mohli závidět i dnes. V té době občané neplatili daně, nemuseli absolvovat vojenskou prezenční službu ! atd. Naproti tomu, zůstávala stále v platnosti původní jaworzynská popisná čísla domů a nově postavené domy zůstávaly bez popisných čísel!
Občané Hrčavy usilovali o vznik samostatné obce, ale jednání o určení katastru obce se vlekla. To bylo důvodem, proč samostatná obec vznikla až tři roky potom, co její území bylo oficiálně přivtěleno k Československu.

Aby se určitá místa, vesnice či města staly turisticky přitažlivými, musí se vykazovat skutečnostmi, ať už historickými, geografickými, urbanistickými či jinými, které by uvedené lokality výrazně odlišovaly od svého okolí.

Několik Hrčavských Nej...
A pokud mezi odlišnostmi jsou i takové, které si zaslouží předponu "nej" v rámci regionu nebo dokonce v rámci České republiky, tím více takové místo má šanci stát se turisticky známým se všemi okolnostmi s tím souvisejícími, především má šanci z turistiky profitovat. Pak už jen záleží na propagaci a schopnostech těch, kdož chtějí uvedené místo dostat do povědomí široké veřejnosti. A protože se jedná zpravidla o peníze, záleží pak již jen na schopnostech sehnat investory.
Pokud Vám název obce nic neříká, přečtěte si prosím další text, který Vám o Hrčavě prozradí mnoho zajímavého.
A pokud Hrčavu nedovedete lokalizovat, vezměte si kteroukoliv mapu (třeba Evropy), na které budou vyznačeny hranice států, a zabodněte prst na českém území do místa, kde se stýkají hranice České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky. A jste přesně na Hrčavě! (nikoliv v Hrčavě !)
Obec Hrčava má turisticky přitažlivých míst, atraktivit a zajímavosti včetně různých " nej" přebohatě. Posuďte sami.
Hrčava je nejvýchodnější obcí nejen Jablunkovska, okresu Frýdek-Místek, Moravskoslezského kraje, Českého Slezska, ale i České republiky. To také znamená, že nad obcí se každé ráno slunce objeví nejdříve ze všech obcí České republiky. Povznešeně lze říci, že Hrčava je obcí vycházejícího slunce České republiky. Teoreticky na Hrčavě vychází slunce o 17 minut 48 sekund dříve než v hlavním městě Praze, o tutéž dobu ovšem i dříve zapadá.

Hrčava je i nejvzdálenější obcí České republiky od hlavního města Prahy. Vzdušnou čárou je to na Staroměstské náměstí z Hrčavy 325 km, po silnici pak 415 km. Je to dále, než je například vzdušnou čarou z Prahy do hlavního města Rakouska Vídně (250 km) nebo do hlavního města Slovenska Bratislavy (290 km).
Je také nejvzdálenější obcí bývalého okresu Frýdek-Místek od svého okresního města (56 km). Stejně tak je nejvzdálenější obcí na východ od sídla Moravskoslezského kraje Ostravy (73 km). A je také nejvzdálenější obcí od Jablunkova, od 1. 1. 2003 sídla "malého okresu"- pověřené obce (20 km).
V obci se od roku 1996 do 21. prosince 2007 nacházel nejjižnější hraniční přechod na 762 km dlouhé česko-polské hranici. Jednalo se o hraniční turisticky přechod Hrčava (ČR) - Jaworzynka (PR). Po hraniční čáře byl vzdálen pouze 2,1 km (vzdušnou čarou 1,2 km) od trojmezí, místa, kde společná česko-polská hranice začíná nebo končí. Takže byl také zároveň prvním nebo posledním hraničním přechodem na česko-polské hranici.
Hraniční přechod na turistické stezce, taktéž s Polskou republikou, se nacházel přímo u Trojmezí. Byl zřízen před koncem roku 2005, jeho působnost skončila vstupem republiky do schengenského prostoru 21. prosince 2007. Byl to nejjižnější turistický hraniční přechod na česko-polské hranici a zároveň první nebo poslední tohoto typu po celé délce této společné hranice.
Nejvýše položený kostel s pravidelnými nedělními bohoslužbami v okrese Frýdek-Místek se nachází na Hrčavě. Má nadmořskou výšku 618 m. (Kostel v Horní Lomné je 610 m n.m., kostel v Bílé je až třetí s 540 m n.m. před kostelem ve Starých Hamrech s 520 m n.m.)

Kuriozity
Hrčava je svou rozlohou pouhých 288 ha (z toho 108 ha obhospodařované půdy, 180 ha lesů) nejmenší ze všech samostatných obcí České republiky na hranici se Slovenskem. A je i nejmenší ze všech samostatných obcí na česko-slovenském pomezí, tedy i ze všech slovenských obcí sousedících s Českou republikou.
Hrčava je svou rozlohou také druhou nejmenší samostatnou obcí (po Petrovicích s 263 ha v okrese Ústí nad Orlicí) ze všech samostatných obcí ČR, které sousedí s Polskem.
A je pravděpodobně také druhou nejmenší obcí ze všech samostatných obcí na česko-polském pomezí, tedy i ze všech českých a polských obcí.
Hrčava je jedinou obcí České republiky, která sousedí se dvěma státy, ale přitom na území České republiky sousedí pouze s jedinou obcí - Bukovcem, jehož katastr ji zcela obklopuje.
Obec měla další kuriozitu - po vzniku České republiky v roce 1993 a po zřízení celnice na česko - slovenské hranici v Mostech u Jablunkova byla Hrčava až do 24. 10. 1997 jedinou obcí ČR, do které jste se po silnici mohli dostat jedině přes celnici. To proto, že odbočka z hlavní silnice E 75/11 do obce byla až za celním prostorem celnice. Teprve až s výstavbou nové celnice a v rámci výstavby obchvatu Mostů u Jablunkova byla postavena odbočka na Hrčavu před celnicí.
Kuriozitou je také skutečnost, že ač obec Hrčava je v České republice zcela obklopena katastrem obce Bukovec, do obce Bukovec nevede z Hrčavy žádná silnice, pouze polní a lesní občas udržované cesty přes horské sedlo hřebene Moravskoslezských Beskyd ve výšce 675 m nad mořem. Hrčavané tak ke svým nejbližším a jediným sousedům v České republice do Bukovce to mají asi 3,5 km vzdušnou čarou, po polních a lesních cestách o kilometr víc, ale dvoustopým vozidlem po silnici přes Mosty u Jablunkova, Jablunkov a Písek u Jablunkova je to 26 km! Při čemž prakticky musí po úpatí hory Gírové (840 m n.m.) a z ní vybíhajících hřebenů objet téměř celou horu. Přesněji při pohledu z Gírové, kdybyste chtěli sledovat tuto trasu z Hrčavy do centra Bukovce, museli byste se otočit o 296 stupňů!
Asi nemá v České republice obdobu skutečnost, že z Hrčavy po silnici je třeba ujet 12 km, z toho víc jak 9 km lesem, než se dostanete do centra nejbližší obce Mostů u Jablunkova.
O charakteru silnice z Hrčavy až k najetí na obchvat Mostů u Jablunkova, (což je asi 10,5 km) svědčí i fakt, že je na ní celkem 52 zatáček (pro snadnější zapamatování tolik, kolik má rok týdnů). Některé z nich jsou dosti nepřehledné, při trošce nezodpovědnosti až nebezpečné.
Obec Hrčava byla asi jako jedna z posledních (ne-li poslední) obcí připojena na silniční síť republiky. Stalo se tak až koncem roku 1965! Do té doby vedly do obce jen polní a lesní cesty! Kuriozitou je, že prvních necelých 5 km od odbočky z hlavní silnice je to pouze upravená úzká lesní cesta (dnes asfaltová). Proto je na ní ve vymezených časových úsecích jen jednosměrný provoz. To v době možného střetu s autobusem linky do obce. Teprve dalších 5 km má parametry řádné okresní silnice s obousměrným provozem. Zajímavostí je také, že na celém úseku od odbočky z hlavní silnice až na Hrčavu je zákaz zastavení motorových vozidel.
Proč se stavěla silnice na Hrčavu od Mostů u Jablunkova a nikoliv od bližšího Bukovce? Výstavbu necelých 10 km silničního spojení ze směru od Mostů u Jablunkova měly na svědomí strategické důvody. Závětrné jihovýchodní svahy hory Gírové měly být v případě atomového ohrožení Třinecka dočasným útočištěm jeho obyvatel. Kdyby se postavilo 5 km silnice z Bukovce na Hrčavu, tu by pro výše uvedený účel nešlo využít, protože ta by nezasahovala do lesů pod Gírovou. Díky tehdejším atomovým stratégům tak Hrčava přišla o silniční spojení se svým nejbližším sousedem - obcí Bukovec. 

Až do postavení okresní silnice z Mostů u Jablunkova na Hrčavu v roce 1965, hlavní spojnicí se světem byla pro Hrčavany obec Čierné pri Čadci, především její vlaková zastávka téhož jména, odkud se přes Čadcu mohli dostat na Těšínsko. K zastávce vzdálené asi 2 km vedl z Hrčavy vyšlapaný chodníček. Je zvláštní, že ačkoli k nejbližší udržované cestě v Čierném pri Čadci to bylo vzdušnou čárou asi 1750 m, chůzi 2 km, do této slovenské obce nikdy z Hrčavy nevedla udržovaná cesta.
Ze dvou směrů z obce Čierné pri Čadci (od nádraží podél Čierného potoka a od vlakové zastávky) sice na Hrčavu vedly dvě cesty, po kterých občas někdo z Hrčavanů si něco přivezl koňským potahem, ale "údržba" oněch cest se "prováděla" jen zavezením největších rigolů, aby se po těchto cestách mohlo vůbec projet.
V případě akutního onemocnění byl nemocný na slámě na povoze dovezen do Čierného pri Čadci, v zimě pak na nosítkách z inventáře místního hasičského sboru donesen. Z Čierného pri Čadci byl pak nemocný transportován sanitkou do nemocnice v Čadci.
Hned po tom, co v roce 1920 bylo rozhodnuto, že Hrčava bude součástí Československa, Hrčavané si byli jistí, že se stanou samostatnou obcí. (Ale stalo se až v roce 1927.) A jednali podle toho: v r. 1921 byla na Hrčavě zřízena samostatná škola, v r. 1923 byl založen odbor Matice Slezské Osvěty Lidové, v r. 1924 Hasičský sbor, v r. 1924 byla postavena dřevěná budova nové školy, v r. 1927 byla nově postavena hospoda U Sikory.

Pozoruhodnou skutečností je, že ač škola byla oficiálně otevřena v roce 1922, učit se na Hrčavě začalo již začátkem školního 1921/22. Na Hrčavu mnohdy strastiplně docházel (pouze v neděli) ředitel jablunkovské školy Karel Smyczek (děd filmového režiséra Karla Smyczka), který se nesmírně zasloužil o opětné zřízení českých škol na Jablunkovsku.
Stejně kuriózní je skutečnost, že hrčavští občané vlastní pole (blízko státní hranice) jak na Slovensku (v Čierném pri Čadci), tak v Polsku (v Javořince). A nejen to - polští občané z Javořinky mají zase pole na Hrčavě a Slováci z Čierného pri Čadci také.

Ke kuriozitám jistě patří i skutečnost, že Hrčava sousedí jen se třemi obcemi, z nichž každá leží na území jiného státu. Hrčava na území České republiky sousedí jen s obcí Bukovec, na hranici s Polskem s polskou obcí Jaworzynka , a na hranici se Slovenskem se slovenskou obcí Čierne .
Další kuriozitou je, že Hrčava sousedí se třemi obcemi v třech státech, ale až do vstupu do schengenského prostoru s žádnou neměla přímé silniční spojení! Při tom vzdušnou čarou je to z Hrčavy do Bukovce 3,5 km, po lesních a polních cestách vhodných nejlépe pro terénní vozidla asi 5 km, po silnici pak 26 km přes Mosty u Jablunkova. Do centra sousední polské obce Jaworzynka je to vzdušnou čárou taktéž 3,5 km, ale po silnici přes Českou republiku to bylo 31 km, přes Slovensko (Svrčinovec a Serafinov) dokonce 48 km! Do sousední slovenské obce Čierné je to vzdušnou čárou něco málo přes 3 km, ale po silnici je to 15 km! Situace po vstupu do schengenského prostoru se ale podstatně změnila. Na bývalém hraničním přechodu Hrčava (ČR)- Jaworzynka (Polsko) byla odstraněna nejen hraniční závora, odešli celníci, ale bylo odstraněno i dopravní značení omezující přejezdy státní hranice motorovými vozidly. Pochopitelně byl odstraněn i zákaz výjezdu z obce na cestu k hraničnímu přechodu. Vzdálenost do centra polské obce Jaworzynka po cestě z Hrčavy se tak zkrátila na 4 km, vzdálenost po cestě a silnici přes Javorzynku do centra Bukovce na necelých 11 km a vzdálenost do Jablunkova přes Jaworzynku, Bukovec a Písek se zkrátila na 14 km! (Přes Mosty u Jablunkova je to plných 20 km!) Bohužel dostat se ke svým sousedům v Čierném na Slovensku motorovým vozidlem alespoň po zpevněné cestě bude stále stejně nemožné, pokud obec Čierné nepostaví zpevněnou cestu od zpevněných místních komunikací k slovensko české hranici v délce asi 1,5 km údolím Gorylova potoka.

Pro uživatelé mobilních telefonů malé upozornění: před začátkem spojení si zkontrolujte, zda nevoláte skrz Polsko nebo Slovensko, protože signál našich operátorů je na Hrčavě nekvalitní nebo žádný. Spojení by se vám tak mohlo prodražit!
Pokud porovnáme obce na české části Těšínska podle nejnižšího bodu katastrálního území, pak Hrčava se svou nejnižší nadmořskou výškou 501 m (nejvyšší bod 701 m) je nejvýše položenou obcí.
Kronikářství
Kuriozitou je jistě také skutečnost, že obec Hrčava má vlastně dvě obecní kroniky. Jednu oficiální, kterou vede pověřená kronikářka obce a pak soukromou, kterou si vede Karpecki Karel z Jablunkova. Ona soukromá kronika není pochopitelně svázana žádnými předpisy.

Jediné skutečně rovné místo v obci je hřiště před hospodou Pod Javorem. Je to plocha, na které stály stavby jako ubytovna a jídelna dělníků a sklady materiálů při stavbě okresní silnice z Mostů u Jablunkova na Hrčavu v létech 1961-65.

Obec má rázovitý dřevěný kostelík z roku 1936. V České republice je něco málo přes dvacet dřevěných kostelů, hrčavský je nejmladší z nich (nepočítáme-li po požáru znovupostavený dřevěný kostel v Ostravě v Hrabové. Navíc hrčavský dřevěný kostelík je nejvýchodnější dřevěný kostel v České republice. . V kostele je pozoruhodná křtitelnice - významná řezbářská prace dnes již nežijícího místního rodáka a řezbáře , hluchoněmého Ondřeje Zogaty . Jeho díla jsou dnes ve sbírkách různých muzeí, jedna jeho práce je i v prezidentských sbírkách. Sošku dudáka věnovala hrčavská delegace prezidentu Benešovi v roce 1947. Ondřej Zogata byl žákem významného východočeského sochaře Leo Kubíčka z Pěčína v okrese Rychnov nad Kněžnou, kterého ministerstvo školství v letech 1927-28 vyslalo na Hrčavu, aby zde zorganizoval kurz pro místní zájemce o řezbářství. Leo Kubíček také na Hrčavě vytvořil několik svých význačných děl.

V blízkosti obce se nachází pamětní kámen s nápisem " VLK 1914" připomínající už desítky let, že zde byl dne 5. března 1914 prokazatelně zastřelen poslední vlk v Moravsko-slezských Beskydech. Památník je obdobou Medvědího kamene na Šumavě. Okolnosti ulovení tohoto vlka jsou popsány v knize ing. Fr. Budína "O lesích a myslivcích" ,kterou v roce 1946 vydalo nakladatelství Emil Kosnar v Plzni.
 

Obecní úřad Hrčava
739 99, Hrčava 53
Telefon: +420 558 331 020
Email: hrcava@trz.cz
Web: http://www.volny.cz/obec.hrcava

Text i fotografie zveřejněny s laskavým souhlasem pana Karla Karpecki a čerpány z webu: www.volny.cz/obec.hrcava