Hřensko

Hřensko (něm. Herrnskretschen) je vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko. Malebná obec ležící na soutoku Labe a Kamenice se zcela soustředí na cestovní ruch. S nadmořskou výškou 115 m n.m. je nejníže položenou obcí České republiky. Příroda, do níž je Hřensko zasazeno, je obdivuhodná. Oblíbený je mohutný kaňon Labe, z něhož vstupuje mezi skály neméně krásné údolí vinoucí se podél řeky Kamenice. Značná část obce se rozkládá v tomto údolí, které je z obou stran obklopeno vysokou hradbou skalních stěn. Díky nízkým teplotám mezi skalami se zde daří horským rostlinám, což je při nízké nadmořské výšce Hřenska raritou.

Hřensko je výchozím místem pro výlety na Pravčickou bránu, největší přírodní skalní most v Evropě a do soutěsek řeky Kamenice, kde je možné absolvovat projížďku na lodičkách s výkladem převozníka. Tyto turistické atrakce spojuje naučná stezka.

Historie obce:

Původně v 15. stol. tady stála jen krčma sloužící plavcům a vorařům. K roku 1475 se už vztahuje písemná zmínka k Hřensku jako místu v souvislosti s přepadením tří norimberských kupců. Místo bylo dobře známé – od východu sem k Labi vedla odbočka České cesty. Při ústí Kamenice bylo skladiště dříví, dřevaři a plavci si postavili chýše, v provozu byl i mlýn. Plavení dříví si vyžadovalo i budování nutného zázemí. V letech 1530 – 1550 se na území Hřenska začali usazovat noví osadníci. Po Labi už se neplavilo jen dříví – v hřenských skladištích bylo ukládáno obilí, sklo, ale také sůl dovážená do Čech. V této době byli majiteli Salhasenové, po jejich zadlužení a úpadku získal r. 1612 Hřensko věřitel Jan z Vartemberka, následovali Vchyničtí a Aldringenové, od r. 1664 Clary-Aldringenové. Po smrti generála Jana Aldringena ve 30leté válce byl majetek rozdělen dědicům – stalo se, že obyvatelé Hřenska a Mezné podléhali čtyřem vrchnostem. Až za Františka Karla r. 1709 byly všechny díly sloučeny do bynoveckého panství.

V 17. stol. vzrostl význam Hřenska jako obchodního střediska. Rozhodujícím výrobním odvětvím zůstalo zpracování dřeva. V 18. stol. tu stály čtyři pily, jedna z nich byla r. 1892 přeměněna na špitál při epidemii cholery. Fungovalo tady několik vazišť, dřevo se plavilo i na vzdálenější místa. Specialitou byly mohutné staleté kmeny, dodávané do námořních loděnic pro stožáry velkých plachetnic. Dřevo bylo zpracováváno a podomácku na šindele, nádobí, nářadí, chmelové tyče a další zboží. V milířích uprostřed lesů se vyrábělo dřevěné uhlí a kolomaz. Obchodovalo se i s houbami. S obchodem s obilím souvisel rozvoj mlýnů. V Hřensku byly tři – mladší byl později přestavěn na hotel Klepáč. Dalším důležitým odvětvím byla těžba a zpracování pískovce. Lidé se živili i podloudnictvím (stezka Podloudnice je známá již r. 1492). Pašovala se sůl, ale také tabák, sukno a další zboží. Po 30leté válce se objevila přísnější opatření k zajištění hranice – r. 1656 je v Hřensku doložena stanice solného dohlížitelství, ve 30.letech 18.století stanice celních výběrčích. Významné bylo zavedení paroplavby – první parník proplul Hřenskem 14.6.1838. Výraznější vliv neměl obecný rozvoj průmyslu v 19.stol. – jediným průmyslovým podnikem byla chemická továrna na výrobu barev na ovčí vlnu a hedvábí, brzy byl objekt přeměněn na filiálku drážďanské firmy na výrobu nití do šicích strojů (byla v provozu do r. 1945).

V 19.stol. se v Hřensku začíná stále více rozvíjet cestovní ruch, podporovaný majitelem panství knížetem Edmundem Clary-Aldringenem. Ve 30.letech 19.stol. byla upravena stezka z Hřenska na Pravčickou bránu, objevovaly se hotely, penzióny a hostince. V r. 1862 vznikla firma Gustav Kreibich, zabývající se mj. prodejem fotografií a pohlednic Hřenska. V roce 1898 byly zpřístupněny soutěsky. V r. 1879 byly v Hřensku a ve Vysoké Lípě založeny skupiny Horského spolku pro České Švýcarsko. Jeho členové budovali stezky, cesty, zábradlí, lavičky, mostky, vydávali propagační a naučné tiskoviny, organizovali různá setkání. V letech 1786-87 byl postaven barokní kostel sv. Jana Nepomuckého – prý z podnětu budoucího panovníka Josefa II., který se tu r. 1779 zastavil cestou do Děčína. Po roce 1933 se řada opatření v Německu projevila úpadkem hřenských živností. Claryové patřili ke stoupencům K. Henleina. V r. 1939 bylo Hřensko připojeno k říši a v původní textilce byla zřízena pobočka letecké továrny z Brém a ve skalách byly vyhloubeny štoly. Koncem války tudy prošlo několik transportů vězňů z evakuovaných koncentračních táborů.

Po válce turistický ruch slábl, oživení nastalo po rekonstrukci soutěsek v r. 1964. Již od středověku řešilo Hřensko problém povodní a řícení skal. K největším katastrofám patřila povodeň r. 1845 a r. 1897. V r. 1926 se sesula skála u fary, v r. 1938 byly poničeny dvě budovy u továrny, v r. 1978 se obrovský skalní blok zřítil mezi dva výletní autobusy. Pamětníci a geologové se shodují, že několikatunové balvany spadnou v intervalu 11 let, menší se uvolní tak jednou za tři roky. Nebezpečné skály jsou zabezpečovány, zpevňovány. Zástavbu Hřenska tvoří především hotely a penzióny.

V letech 1786-87 byl postaven barokní kostel sv. Jana Nepomuckého – prý z podnětu budoucího panovníka Josefa II., který se tu r. 1779 zastavil cestou do Děčína. Při silnici do Janova stojí pseudogotická kaple a poblíž ve skále je vytesaná kaplička. Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1756. V Hřensku je silniční hraniční přechod do Německa.

Zdroj: http://www.hrensko.cz