Jaroměř

Je historickým městem na soutoku řek Labe, Úpy a Metuje. Území dnešní Jaroměře bylo osídleno již kolem roku 40 000 př.n.l. v období mladšího paleolitu. První písemná zmínka o obci, která nese jméno po knížeti z rodu Přemyslovců Jaromírovi, je z roku 1126. Listinou z roku 1307 byla Jaroměři potvrzena městská práva a zároveň od této doby patřila k věnným městům českých královen. Měšťané byli přímými poddanými krále, nebo královny. Husitské období je jednou z nejzajímavějších kapitol v historii města. V roce 1421 byla Jaroměř dobyta spojeným vojskem pražanů a táborů vedených Janem Žižkou z Trocnova a stala se na další léta věrným husitským městem. Jaroměřští se zúčastnili i některých vojenských tažení. Město se poté poddalo králi Zikmundovi, avšak uchovalo si získanou samosprávu. Koncem první poloviny patnáctého století byla Jaroměř do základu zničena požárem a nevyhnula se ani v té době nikterak neobvyklým morovým epidemiím. Přesto v období po třicetileté válce, které poznamenalo Jaroměř velkými škodami a ztrátami, tu v období vrcholné renesanční a barokní kultury vzniká řada staveb a uměleckých památek. Renesanční architekturu nám ne zcela připomíná budova radnice, která byla bohužel v pozdější době přestavěna, a tudíž není slohově jednotná. Velmi silně ale poznamenaly tvář Jaroměře barokní výjevy, ke kterým patří Mariánský sloup nebo socha Plačící ženy na jaroměřském hřbitově, připisovány k dílu sochaře Matyáše Bernarda Brauna a v neposlední řadě i výzdoba gotického chrámu sv. Mikuláše, kde hlavní oltář vytvořil zdejší rodák Matěj Krupka.

Na začátku 18. století, zažilo Jaroměřsko čilý ruch spojený s výstavbou Šporkova lázeňského komplexu v Kuksu. Ztráta Slezska a Kladska pak vedla k výstavbě pevnosti na místě vesnice Ples. Osídlování pevnostního města, přejmenovaného r. 1793 na Josefov, postupovalo ovšem jen zvolna. Posádka josefovské pevnosti skládající se z mnoha národů tvořila značně výlučnou společnost. Josefov získal vlastní samosprávu až v r. 1835. Prusko-rakouská válka v roce 1866, která prošla zdejším krajem, naštěstí městu větší škody nezpůsobila. Roku 1882 vznikla z původní koželužny firmy Polický továrna na zpracování kůží a výrobu řemenů. V následujících letech byly založeny další podniky. Jaroměř se však na rozdíl od některých okolních měst (Náchod, Dvůr Králové) velkého růstu nedočkala. Úrodné, intenzivně zemědělsky obdělávané okolí neuvolňovalo tolik pracovních sil jako chudé podhorské kraje. Přesto město natolik ekonomicky zesílilo, že se již koncem 19. století mohlo pochlubit některými honosnými budovami.
Slibný vývoj, zpomalila první světová válka, jejíž útrapy znásobila přítomnost zajateckého tábora v Josefově. V období první Československé republiky zažila Jaroměř další, především stavební růst. Nové vilové čtvrti změnily podobu města. Léta nacistické okupace 1939-1945 si vyžádala více lidských ztrát než přímých materiálních škod. Rok 1945 nejvíce poznamenaly první znárodňovací akty. Jaroměř se po mnohaletém úsilí dočkala zřízení samostatného jaroměřského okresu. Postupné rozrůstání Jaroměře a Josefova vyvrcholilo roku 1948, kdy byla tato dvě samostatná města sloučena v jeden celek. Součástí Jaroměře se staly i bývalé obce Dolní Dolce a Jezbiny. Tento stav byl potvrzen Zemským národním výborem v Praze 19. října 1948.

Roku 1960 byl jaroměřský okres zrušen a město dál pokleslo na významu. Přesto šedesátá léta přinesla alespoň částečný obrat k lepšímu. Začalo se stavět a v dalších letech vyrostla nová sídliště převážně panelových domů. Bývalá pevnost Josefov byla v roce 1971 prohlášena městskou památkovou rezervací, avšak následující dvě desetiletí byla obdobím jejího nejhlubšího úpadku. Naopak vlastní Jaroměř pak doznala ve svém vzhledu skutečně zásadních změn. Sem byly soustředěny objekty a zařízení tzv. občanské vybavenosti. Druhá polovina 90. let pak byla zaměřena na obnovu historických center Jaroměře a Josefova.
Historické jádro Jaroměře je městskou památkovou zónou. Návštěvníky zaujme dominanta náměstí s podloubím, morový sloup z let 1723-1727 od M. B. Brauna. Významnou památku Jaroměře tvoří také kostel svatého Mikuláše. Trojlodní stavba z 2. poloviny 14. století s bohatě zdobeným hlavním oltářem, renesanční předsíní a barokní zvonicí byla součást městského opevnění.