Kynšperk nad Ohří

Koncem 12. století ovládl německý císař Friedrich Barbarossa načas český kraj Loketsko (tehdy zvaný Sedlecko), čímž pronikl do Čech i ministeriálský rod pánů z Kynšperka (von Königsberg) - zakladatelů hradu nad pozdějším městem. Z tohoto rodu, jehož osudy můžeme sledovat až do poloviny 14. století, je r. 1187 doložen Berthold a 1194 Uschalk.

Samotné město Kynšperk nad Ohří bylo založeno listinou českého krále Václava I. v roce 1232, v níž král povolil ženskému premonstrátskému klášteru v Doxanech založit pod hradem trhovou osadu, předchůdkyni nynějšího města. Později se majetek vrátil zpět do rukou krále, jenž v něm rozpoznal důležité strategické pohraniční místo. Roku 1286 daroval Václav II. městský kostel českému řádu křižovníků s červenou hvězdou, který s několika přestávkami spravuje farnost dodnes. Čeští králové věnovali městu svou pozornost i později. Roku 1364 od Karla IV. získává právo užívat městských práv a ohradit se dřevěnou hradbou s příkopy, Václav IV. r. 1406 dovolil Kynšperským přijímat mezi sebe přistěhovalé měšťany. Od r. 1408 začalo být město často zastavováno šlechtickým držitelům. Patří mezi ně především Šlikové (1434 - 1547) a páni z Plavna (od r. 1551). Koncem 16. století se Kynšperk dostal do dědičné držby a stal se pouhým poddanským městem. V roce 1596 jej při rozprodeji komorních statků prodal císař Rudolf II. svému komorníku Janu Poppovi a po čtyřech letech Kašparovi staršímu Belvicovi z Nostvic. Roku 1603 se načas podařilo Kynšperským získat svobodu a zakoupit panství, pro účast na stavovském povstání se však město s panstvím dostalo zpět do šlechtických rukou. Novými majiteli se stal významný rod Metternich-Winneburg-Beilstein (1630 - 1726). Město se ocitá v barokní epoše, místo dávno zaniklého hradu získalo novou dominantu ve stavbě nového barokního kostela. Od Metternichů koupil Kynšperk anglický šlechtic Antonín Corvay z Waterfordu, který zde zřídil významnou textilní manufakturu. Od roku 1748 se zde střídali různí majitelé (Sinzendorfové, Josef Antonín Mulz v Valdova a Jiří Felix ze Stahlenfelsu), silně zadlužené panství zakoupí r. 1783 poddaní, ale neudrží ho nadlouho. Roku 1817 panství koupil panství Arnošt Fleissner z Ostrovic a od roku 1840 majitelé hornoslavkovské porcelánky baroni Haasové z Hasenfelsu. Ti drželi panství Kynšperk, od roku 1886 sloučené se sousedním panstvím Mostov, až do roku 1945.

Nejstarší městský kostel, který byl založen již v 1. polovině 13. století patrně nedaleko středověkého hrádku, beze stopy zanikl. Dnešní farní chrám byl postaven jako novostavba v letech 1721 - 1727 ve vrcholně barokním slohu. Byl vystavěn na mírném pahorku za středověkou městskou hradbou u bývalé hlavní městské brány. Iniciátorem jeho výstavby byl Martin Konstantin Beinlich (1654 - 1721), kynšperský farář a pozdější velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. Stavbu provedl architekt Wolfgang Braunbock z Teplé, který pro řád vystavěl množství kostelů v okolí. Jedná se o mohutný barokní chrám s obdélnou lodí a polygonálně uzavřeným presbytářem, interiér je vrcholně barokní. Poměrně nezvyklým způsobem byla přisazena dvojice věží k východnímu presbytáři, jež byly navíc završeny cibulovými střechami se zvonicemi. V okolí kostela vznikl nový církevní okrsek s cennou farou, hřbitovem, hospodářskými budovami, farní školou a zahradou. Dodnes dochovaná fara z 1. poloviny 18. století vytváří malebný kontrapunkt vznosné chrámové stavbě. Roku 1878 byla přestavěna kynšperským stavitelem Kašparem Jägerem (1819 - 1897) v neogotickém slohu, budova však zůstala nadále v podstatě barokní. Z bývalé farní zahrady se stal městský park. U kostela se nachází kaple Olivetské hory a před farní budovou barokní socha Panny Marie Immaculaty z roku 1713.

Jediný dochovaný zbytek z původního městského opevnění. Jedná se o vedlejší bránu, jíž procházela cesta vedoucí směrem na Cheb. Při jejím ústí se za bránou nacházela Židovská ulice, ghetto, jež bylo již za středověkou hradební linií. Zbudovat kamennou hradbu kolem města získala městská obec až povolením císaře Ferdinanda I. v roce 1537. Městská branka v dnešní podobě pochází ze 16. století. Je to patrová stavba s mohutným průjezdem v přízemí. Boční hrázděná a roubená přístavba sloužila svého času jako židovská modlitebna. V sousedním přilehlém domě bydlela obchodnická rodina Ledererů, z níž pocházel sběratel lidového nábytku Karel Lederer a akademický malíř Fritz Lederer.

Barokní patrová stavba, stojící v horní části náměstí 5. května (Marktplatz). Dům byl postaven jako městská radnice v roce 1586 jako renesanční stavba. Neznáme však její původní podobu. Současná podoba radnice pochází až z doby po přestavbě v raném baroku v druhé polovině 17. století, kdy byla přestavěna tehdejšími majiteli z rodu Metternichů. Dům však tehdy ještě nesloužil jako radnice, ale jako panské sídlo majitelů v Kynšperku. Proto se v dějinách užívá dvojí název pro tuto památku - městská radnice a panský dům. Nad hlavním vstupním portálem na jižním průčelí domu se nalézá erb rodu Metternich-Winneburg-Beilstein. Na Metternichy v Kynšperku dnes upomíná pouze erb na jejich Panském domě. Od roku 1836 se dům stal opět radnicí a tomuto účelu sloužil až do poloviny 20. století.

Byl vztyčen městskou obcí roku 1700 na hlavním náměstí (Marktplatz) jako přímluva, aby město bylo nadále uchráněno morových ran. Sousoší navrhl a provedl chebský barokní sochař Vilém Felsner (zemřel 1730 v Chebu). Vysoký sloup s kompozitní hlavicí je završen oboustrannou plastikou Nejsvětější Trojice (ikonografický typ je ještě středověkého původu). Sokl sloupu nese nápis: "Zu Ehren den // Allerheiligsten // Dreifaltigkeit ist // diese Seul auff // gestellt worden // In Jahr 1700" (tj. Ke cti Nejsvětější Trojice byl tento sloup vztyčen roku 1700). Okolo se nachází terasovité schodiště s balustrovým kamenným oplocením na čtvercovém půdorysu. Na dvou postranních soklech se nacházely barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Tadeáše, obě byly po r.1946 zničeny.

Základní kámen byl položen 21. srpna 1904 a 8. prosince 1905 byla stavba dokončena a vysvěcena. Kostel byl vystavěn dle plánů stuttgartských architektů Eisenlohra a Weigla. Přes své poměrné mládí jde o neobyčejně stylově čistou neorománskou stavbu, navíc šťastně umístěnou na vrchu na severovýchodním okraji starého města. Věž nad hlavní předsíní je vysoká 26 m. V roce 1946 převzala kostel českobratrská církev evangelická, která jej užívá dodnes.

V těsné blízkosti se nachází socha sv. Floriána, která byla vztyčena městskou obcí roku 1706 na ochranu po velkém požáru města Kynšperka dne 15. srpna 1706. Socha je součástí kašny na hlavním náměstí. Ta má dnes podobu osmiboké nádrže, na jejíž severní stěně je vytesán záznam o renovaci kašny ve 2. polovině 19. století ("13.11.1894"). Nádrž je žulová, samotná socha pískovcová.

Patrový hrázděný dům, který představuje poslední dochovaný příklad původní hrázděné zástavby města, byl postaven ve 2. polovině 18. století. Cenný je hrázděný štít i hrázděná konstrukce dvou třetin patra uliční fasády domu. Dům má hrázděný štít, vycházející z předloh chebských lidových hrázděných statků, ovšem s místní modifikací. Uliční fasáda domu č. p. 60 má v patře několik hrázděných polí s motivem kombinace ondřejského kříže s routou, jež jsou typickým motivem chebského hrázdění.

Židovský hřbitov, který pochází ze 17. století (mnohé teorie o starším původu hřbitova nejsou podložené) je unikátní svým umístěním. Byl založen na místě původního opevnění hrádku a města v příkrém severním svahu Zámeckého vrchu. V areálu hřbitova je nejlépe uchovaný úsek hradního valu se dvěma příkopy. V dolním příkopu a na valu se nachází 127 náhrobních kamenů, z nichž většina byla v letech 1987 - 1989 vztyčena zásluhou památkové sekce Klubu přátel Okresního muzea v Sokolově. Mladší část se nachází v horním příkopu a pokračuje k horní jižní ohradní kamenné zdi. Zde se nacházejí náhrobky většinou ze 2. poloviny 19. století a počátku století 20. Hřbitov byl za tzv. Křišťálové noci v listopadu 1938 poničen fašistickými fanatiky. Po roce 1949, kdy zde byl poslední pohřeb kynšperského akademického malíře a grafika Fritze Lederera (1878 - 1949), postupně zpustnul.

Na vrcholu Zámeckého vrchu jsou dochovány pozůstatky raně středověkého ministeriálského hrádku pánů z Kynšperka. Ministeriálové byly drobní šlechtici, manové, kteří byli zavázáni ochranářskou a vojenskou službou k chebské falci (podobný lenní systém existoval i u hradů v Lokti a v Tachově i jinde). Dle listiny z 16. března 1603 získala městská rada od majitele panství Kašpara staršího Belvice z Nostvic neobydlený hrad. Město záhy používalo hrad jako zdroj stavebního materiálu, což mělo za následek jeho naprostý zánik. Roku 1725 je hrádek popisován jako pustý a zašlý. Do úplného vlastnictví města Kynšperka n.O. se jeho zbytky (spolu s panským domem č.p.1) dostaly 17.12.1836. Pozůstatky středověkého hrádku se dochovaly na vrcholu Zámeckého vrchu dodnes a sice v podobě mohutného příkopu, který odděloval vlastní akropoli (tj. místo se samotnou budovou hrádku) od předhradí, z něhož se postupně vyvinulo město Kynšperk nad Ohří.

Informace o městě nám zaslala Lenka Bilinčuková