Lobendava

Lobendava (německy Lobendau) je obec v nejsevernější části České republiky, která se nachází v okrese Děčín, v západní části Šluknovského výběžku. Leží v nadmořské výšce 344 m v údolí Sebnického potoka a má 344 obyvatel.

Lobendava je nejsevernější obcí České republiky. Nad místní částí Severní leží Buková hora (512 m), táhlá zalesněná žulová výšina, přes jejíž severní vrchol prochází státní hranice s nejsevernějším místem České republiky - 51°03′20″ s. š., 14°18′58″ v. d.

Původní jméno Lobendov má základ ve staroslovanském Lubyja = krásný potok.

Vznik vsi je kladen v kronice Lobendavy na přelom 12.-13. stol. Podle regionálního historika J.Fiedlera kladou němetí historikové vznik Lobendavy vůbec mezi nejstarší sídla šluknovského výběžku, založenou kolem r. 1086 Wiprechtem z Grojče, zatímco podle českých pramenů provádějí řízenou německou kolonizaci Dolní Poustevny saským obyvatelstvem směrem od hradu Hohnštejna postupně až do r. 1346 Berkové z Dubé, sídlící rovněž na hradě Hohnštejn, který byl tehdy položen ještě v teritoriu spravovaném českým králem (země Pirnská-dnes saské Švýcarsko). Podle J.Fiedlera má Lobendava již k roku 1346 kostel, který je přičleněn ke stolici Hohnštejn a Sebnitz. Nejen v okolí Lobendavy, ale i Neustadtu v sousedním Sasku se ve 14. století rýžovalo zlato, jak dokládají dochovaná pomístní jména, ku příkl. Seifenbach, Zalwasser, Wallenberg, zlatonosná Bublava - zbytky sejpů.   

Založení Lobendavy, ale rovněž také i Mikulášovic k roku 1084 připisuje J.Fiedler hraběti Wiprechtovi z Grojče, který ovládal v té době část Lužice patřící českému králi. Wiprecht byl zetěm krále Vratislava II., který dal své dceři Jutě věnem větší část Lužice. Osídlení dle tohoto pramene bylo také podporováno z Míšně, kde bylo sídlo markraběte a biskupa. Ve 12. století se zde uplatňovaly dále velké pohyby obyvatelstva z Německa na východ (Flámové, Frízové). Frízové byli již od 8. století zkušenými tkalci a byli označováni přezdívkou jako tzv. Flamendři, Flamender nebo též Flamings. Pro vrchnost byli tito přivandrovalci cenným přínosem svými znalostmi lnářství, plátenictví a tkaní. Liberecký historik Ruda uvádí založení sousední Lipové (Hanšpach) před rokem 1346 na dominiu pánů Brků z Dubé v rámci středověké kolonizace podnikané saským obyvatelstvem následovala v další etapě kolonizace řízená (králem, církví, šlechtou).