Mariánské Lázně

Mariánské Lázně, druhé největší lázeňské město, bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté. V roce 1197 je založil mocný šlechtic a opat kláštera v Teplé - Hroznata, pod jehož správu patřil i pozemek dnešních lázní. Mniši byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen v lesích a dokonce se snažili zde těžit sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo.

O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim. První pokusy založit lázně se však nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad.

O vznik lázní se významně zasadil doktor Jan Josef Nehr – klášterní lékař, který v roce 1779 přesvědčil opata kláštera a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil, že voda v nepatrném množství podávaná několikrát denně upravila trávení, povzbudila chuť do jídla a přinesla opatovi a mnichům osvěžující spánek. Klášter však bojoval o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1818 získává Marienbad statut lázeňského místa. Název Marienbad lázně získaly podle Mariina pramene. Tento pramen byl dávno předtím kvůli pronikavému zápachu nazýván Smradlavý, svůj dnešní název však dostal podle Mariánského obrazu, který blízko pramene údajně připevnil voják vracející se z války jako poděkování za to, že si zde vyléčil svá zranění. O další rozvoj lázní se zasloužil tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, který počátkem 19. století začal s výstavbou lázeňských domů a pavilonů.

V roce 1820 navštívil Mariánské Lázně Johann Wolfgang Goethe, který sem zavítal ještě dvakrát a prožil zde svůj největší milostný román. Byl velice nadšen zdejšími přírodními podmínkami a povzbuzoval opata Reitenbergera, aby nepolevoval ve výstavbě lázeňských domů. Také doporučil zdejším lékařům, aby kromě tradiční lázeňské péče prosazovali moderní léčebné metody. Přítomnost Goetheho v Mariánských Lázní měla velmi příznivý dopad na návštěvnost. Lázně začala navštěvovat majetnější klientela.
hlavní lázeňská kolonáda

V roce 1897 poprvé do Mariánských Lázní zavítal budoucí britský panovník Edward VII. Co rozhodlo, že navštívil právě tyto lázně, není známo. Avšak hned při první návštěvě si král Edward, vystupující pod titulem vévoda z Lancasteru, Mariánské Lázně zamiloval a celkově sem zavítal devětkrát. Britský král obrátil světovou pozornost na Mariánské Lázně, které se každou sezónu proměňovaly, aby dokázaly pojmout stále větší počet hostů. Většina budov byla v tomto období přestavěna a rozšířena a neustále se otevíraly nové hotely.

Mariánské Lázně se staly také dějištěm několika politických jednání. V září 1899 se zde živě rozhodovalo v záležitostech předcházejících vzniku búrské války v jižní Africe. Dne 16. srpna 1904 se v Hotelu Nové Lázně sešli při oficiálním setkání císař František Josef I. a anglický král Edward VII. A jaké bylo složení Menu při večeři? Želví polévka. Královnina polévka. Pstruzi, nové brambory, špenát, mrkev. Srnčí hřbet. Koroptve s brusinkami. Grilovaný poulard. Čokoládová zmrzlina a jahody se šlehačkou... V dalších letech zde proběhla jednání mezi Británií a Ruskem či Bulharskem. Král Edward VII. zemřel v roce 1910, poté následovalo období první světové války a další rozvoj lázní byl pozastaven.

Po první světové válce a vzniku Československé republiky se do lázní opět vrátili hosté. Prudký růst dopravy přilákal další návštěvníky a lázně musely řešit ubytovací problémy. Záhy však přišla ekonomická krize, která další rozvoj města zastavila. Druhá světová válka naštěstí město téměř ušetřila a tak lázeňský ráz města zůstal zachován. Po poválečném odsunu německých obyvatel a po výměně obyvatelstva se Mariánské Lázně staly chátrajícím městem. Obrat nastal až po roce 1989 a za posledních 15 let došlo k velkému pokroku.

Hlavní lázeňskou promenádou a významnou stavební památkou je pseudobarokní litinová kolonáda z roku 1889. K pitným kúrám jsou zde přivedeny prameny Křížový, Karolinin a Rudolfův. Před kolonádou se velké pozornosti těší zpívající fontána. Nejznámějšími dalšími prameny jsou Ferdinandův, Lesní a Ambrožův.

Lázeňské pavilony jsou převážně klasicistního a novorenesančního slohu, většina domů lázeňské čtvrti nese prvky secese. V sousedství kolonády stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, na západě, za Hlavní třídou pak pravoslavný ruský kostel sv. Vladimíra a anglikánský kostel.

Zajímavost: Zpívající fontána před hlavní kolonádou má každou lichou hodinu hudební produkci doplněnou ve 21 a 22 hodin scénickým osvětlením.
 
Město dnes opět žije především lázeňstvím a cestovním ruchem. Mezi další ekonomická odvětví patří zemědělství, lesnictví a potravinářství. Velice známé jsou Lázeňské oplatky odOpavia. Mariánské Lázně leží přímo na železniční i silniční trase Plzeň - Cheb, což umožňuje dobré spojení se světem. V Mariánských Lázních v obecní části Skláře je také letiště které za doby největší slávy fungovalo jako spojení s Ruskem, ale po únosu letadla v 70. letech z Mariánskolázeňského letiště, bylo toto letiště uzavřeno. Dnes slouží pro rekreační účely a pro podnikání vyhlídkových letů nad městem.

Dominantou Mariánských Lázní jsou především lázeňské parky, díky kterým město patří mezi nejkrásnější zahradní města v Evropě. O tyto přírodní skvosty se postaral Václav Skalník který zde byl zaměstnán tepelským Klášterem jako zahradní architekt. Velmi významnou stavbou v ML je Kolonáda z let 1888-89 dle projektů arch. Miksche a Niedzielského. Vznosná litinová konstrukce byla odlita v železárnách Blansko. Unikátní výzdoba - dřevěný kazetový strop a nástropní fresky z roku 1979 jejichž autorem je akademický malíř Josef Vyleťal.