Most

První zmínku o existenci Mostu nacházíme v Kosmově Kronice české roku 1040. Pons Gnevin iuxta fluvium Belinam (Hněvův most nad řekou Bílinou) je uveden při líčení válečných událostí mezi německým císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. v letech 1039 a 1040.

Nejspíše od konce 12. století začal území kolem Komořanského jezera ke Krušným horám a Českému středohoří kolonizovat mocný rod Hrabišiců, který po celé 13. století zastával vysoké úřady na královském dvoře. V mužské linii bezdětný Kojata z rodu Hrabišiců odkazuje r. 1227 Most a okolní zboží zderazskému klášteru, r. 1238 ale král Václav I. využil práva odúmrti a Zderazu mostecké zboží odebral.

Most je nejprve tržní osadou na křižovatce starých dálkových cest a přechodem přes Komořanské jezero. Osada je patrně po roce 1210 přenesena na pravý břeh řeky Bíliny, kde se tržiště mohlo prostorově více rozvinout. Tržiště se ve spojitosti s rostoucím významem hradu postaveného v letech 1238–1248 na místě původní tvrze na vrchu Hněvín změnilo ve významné hospodářské středisko. Most se jako město začal formovat po roce 1240. V 60. letech 13. století je v Mostě zřízena mincovna, zrušená až po mincovní reformě z roku 1300.

Jako město je Most zmiňován v listině z roku 1247, zakládací listina se ale nedochovala. Most měl však charakter města již před tímto datem. V polovině 13. století je povýšen na královské město. K roku 1257 se datuje nejstarší městská pečeť. Roku 1273 bylo město obdarováno privilegiem Přemysla II., získalo tak právo mílové, právo nuceného skladu kupeckého zboží a právo věznit dlužníky. Koncem 13. století má Most charakteristickou podobu gotického města a plní funkci nového hospodářského a sociálně-právního útvaru. důl Richard. Jméno dostal po svém zakladateli a majiteli Richardu Baldaufovi z Drážďan. Od r. 1945 přejmenován dekretem ministra průmyslu na LežákyTěží ze své výhodné polohy v blízkosti zemských hranic a při významné dopravní tepně.

V průběhu 14. století mělo královské město Most všechny předpoklady k dalšímu ekonomickému rozvoji, jeho pozice byla posilována samotnými panovníky. Za vlády Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV. bylo městem dobře prosperujícím. Správa města byla pevně ustálená. Od r. 1337 si město samo doplňovalo městskou radu a královský podkomoří radu jen stvrzoval. Most získal řadu práv a svobod, ale též povinností. Patrně již koncem 12. století se v okolí Mostu začínají zakládat vinice, r. 1374 Karel IV. uděluje Mostu pražské viniční právo. V polovině 14. století je definitivně ukončeno zajištění města hradbami.

Husitské války zastihly Most na cestě hospodářského rozkvětu a v poměrném bohatství. Během válek ve 20. letech 15. století stál katolický Most na straně nepřátel kalicha. Tažení husitských vojsk proti Mostu v letech 1421 a 1424 skončila pro husity neúspěšně. Hospodářská situace v polovině 15. století po válkách a požáru roku 1455 nebyla ani v Mostě nejlepší, ačkoli samo město nebylo válkami dotčeno. Po sedmiletých úlevách na berni se Most vzpamatoval. Po stabilizaci poměrů v 70. letech 15. století město dále těžilo z pozemkového majetku, z výhodnosti dálkové obchodní cesty, která nabývala na významu mezinárodního charakteru, a z cechovního zřízení. Na konci 15. století je v Mostě devět cechovních organizací. Pozornost Mostu se obrací ke Krušným horám, kde se začalo s intenzivnějším dobýváním rud. Most na sebe bere roli zprostředkovatele potravinářského zásobování měst a městeček v Krušnohoří, stává se jejich obchodním zázemím. Most měl výborné podmínky pro další rozvoj.

Počátek 16. století nebyl pro město příliš šťastný. Nadějné vyhlídky na rozvoj zmařil veliký požár, který město postihl r. 1515. Nebyl sice prvním (požáry město postihly již v letech 1321, 1334, 1395, 1455) ani posledním, ale byl dosud nejhorším. budova krajského a okresního soudu včetně věznice na I. náměstíPoškozen byl i raně gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1253–1257. To, co oheň zničil, bylo brzy obnoveno a nové sociální a hmotné vybavení města nejen předčilo dobu minulou, ale dosáhlo nejvyšších hodnot v projevu výtvarném. V roce 1517 začíná obnova kostela, jehož stavba je svěřena Jakubu Heilmannovi ze Schweinfurtu. Kostel je vysvěcen v roce 1594. Výraznou dominantou obnovovaného města se stala nová renesanční radnice postavená do r. 1553.

Po roce 1547 je také Most potrestán za odboj proti Ferdinandovi I., do města je dosazen císařský rychtář, konfiskace pozemkového majetku a městských důchodů uvrhly město do tísnivé finanční situace, která je v 2. polovině 16. století prohloubena neúrodou, půjčkami králi, drahotou, hladem v r. 1582, třemi požáry v letech 1575, 1578, 1583, morem a tureckými válkami. Most se hluboce zadlužoval a dluhy splácel dalších sto let.

V roce 1595 město koupilo od císaře Rudolfa II. hrad Hněvín se všemi jeho 12 vesnicemi a statky. Ve skupování okolních statků pokračovalo i počátkem 17. století. V té době je Most mocným feudálem, jehož území sahá od zemské hranice v Krušných horách až do jižní části dnešního Mostecka.

V průběhu třicetileté války se v držení města i hradu postupně vystřídala císařská, saská i švédská vojska. V roce 1639 Most obsadili Švédové, v jejichž držení byl do konce války. Příčinou zvýšeného plenění města byla snaha o dobytí hradu Hněvína. Po válce Most upadá do stagnace a ztrácí svůj hospodářský i politický význam. Mostečané žádají císaře Ferdinanda III. o povolení zbourat hrad, který pro ně byl zdrojem utrpení. Hrad je v letech 1651–53 zbourán.

Nádražní ulice mezi I. náměstím a BaštouObtížnou poválečnou situaci Most překonal teprve počátkem 18. století, kdy se začaly konsolidovat hospodářské poměry. Na jeho vývoj ale zapůsobily i důsledky válek o Slezsko, kdy Most musel platit válečné kontribuce. Konsolidace hospodářských poměrů se začíná projevovat až od druhé čtvrtiny 18. století. Stagnaci Most kompenzuje stavebním a uměleckým ruchem.

Počátkem 19. století ovlivnily život ve městě napoleonské války, Mostecko se stalo pro vojska průchozí oblastí. V první polovině 19. století Most zbořil své středověké hradby. Roku 1820 postihl Most další veliký požár, při kterém shořelo 214 domů a řada městských a církevních budov. Počátkem 19. století byla na městských pozemcích zahájena těžba uhlí na dole Zlatá trojka, až do 60. let 19. století se ale jednalo o primitivní dolování. Od 70. let 19. století začal rozvoj průmyslového podnikání na území města. Zásadní obrat přináší roku 1870 prodloužení železnice z Ústí nad Labem do Chomutova vedoucí přes Most, což znamená spojení mosteckých dolů s širším odbytištěm, k dolování nastupují velké akciové společnosti. Poslední čtvrtina 19. století město zcela pozměnila. Prudce stoupl počet obyvatel, dochází k přílivu českého obyvatelstva, je zahájena mohutná výstavba bytů.

Rok 1954 přinesl první volby do národních výborů a prvním předsedou místního národního výboru se stal poštovní zaměstnanec a člen KSČ Václav Vágner. Ve stejném se také opět Kopisty a Souš odloučily od Mostu, argumentem se stalo špatné spojení s Mostem a velikost obcí, která v té době činila 5 200 obyvatel. Václav Vágner byl opětovně zvolen v roce 1957, kdy probíhala idealistická krize a velké nepokoje v Polsku a Maďarsku. Nové volby a tlak na růst těžby uhlí měly dopad na celkový další vývoj města. Za posledních 12 let se těžba zpětinásobila na hodnotu 50 milionů tun uhlí za rok, ještě více stoupla těžba zeminy z 10 milionů na 120 milionů kubických metrů zeminy. Bylo tak rozhodnuto o výstavbě nového moderního bydlení pro dělníky a horníky, jelikož město prý nedrželo krok s hospodářským vývojem. V této době se ještě nejednalo o zlikvidování starého města, nýbrž jen o výstavbu nových sídlišť.

Nové sídliště začalo vznikat mezi dnešními ulicemi Československé armády, třídou Budovatelů a ulicí Josefa Skupy. Architektonická soutěž v roce 1959 vypsaná radou Krajského národního výboru v Ústí nad Labem již počítala s výstavbou centra na křižovatce ulic Budovatelů a Skupovy. Hlavním materiálem se stal litý beton a panely, které se vyráběly přímo v Mostě v panelárně na místě dnešního hypermarketu Tesco. První dům byl dokončen v listopadu 1959.

Březen 1961 se nesl ve znamení celorevírního aktivu horníků, který se konal právě v Mostě a jehož se zúčastnil i prezident Antonín Novotný, ve stejný měsíc byla také zprovozněna tramvajová trasa do nové části města. V červenci pak byla dokončena hrubá stavba v té době nejvyšší budovy v okrese - patnáctipodlažní internát (dnes hotel Domino). Koncem roku 1962 bylo ve městě již šest desetipodlažních panelových domů, každý s více jak sedmdesáti byty. Závod lesnicko-technických meliorací v Teplicích započal zalesňování vrchu Šibeník a vysázel na 80 000 sazenic. Zalesňování bylo nutností, jelikož sídliště kolem byla bez zeleně a obyvatelstvo si začalo stěžovat.

V srpnu roku 1963 proběhla osudová jednání o likvidaci, které vzešly v platnost usnesením vlády č. 180 z 26. března 1964. Zbouráním a likvidací všeho nad ložisky uhlí měl stát získat přes čtyři a půl miliardy korun a tím získat po výstavbě nového města a zbourání starého zisk přes jednu miliardu korun. První etapa počítala se zbouráním zástavby na úpatí vrchu Hněvín, která dále měla pokračovat ke Šmeralovu náměstí. Druhá etapa pak měla být vedena od okrajových částí s postupným pokračováním do středu města.

V roce 1964 se po dalších volbách stal novým předsedou NV ředitel Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova Miroslav Fleišer, který spolu se svým kolektivem měl realizovat dosud největší změny v historii města. V plánu byla rekonstrukce hradu Hněvín, výstavba lanovky (nakonec neuskutečněno), také výstavba koridoru, do kterého byla svedena řeka Bílina, železnice, tramvajová trať do Litvínova a také rychlostní silnice. Řešila se konkrétní podoba likvidace starého města a rozdělení nového. Zanikla ocelárna, pivovar i Severočeské keramické závody. S výstavbou koridoru se počítalo také s vybudováním nového nádraží (srpen 1977). Rekreaci vedle centrálního parku Šibeník, zajišťovaly také Lajsník a Velebudická výsypka. Tehdejší lom Benedikt se měl stát rekreační zatopenou zónou (stalo se). První obyvatelé ze starého Mostu se do nového přestěhovávali od ledna 1965 a to do Podžatecké ulice. Ve stejném roce byl zřízen Útvar hlavního architekta, jenž měl za úkol koordinovat výstavu teď již nového města. Tentýž rok se rozhodlo o přesunu děkanského kostela po umělé dráze (plány byly dokončeny počátkem roku 1967) a započala výstavba nemocnice (otevřena 1. března 1975, náklady 677 milionů korun). V únoru 1967 se v Mostě otevřel první severočeský podnik pro mládež, Neprakta klub (slouží dodnes), později se tento klub stal místem protikomunistických aktivistů, kde se konaly koncerty a představení mimo koncepci socialistického režimu.

Celkové investice do staveb v roce 1967 činily zatím 344 milionů korun. Mezi největší stavební podniky patřily Pozemní stavby Ústí nad Labem - stavební správa Most, Stavby silnic a železnic Praha, Stavební správa Ústí nad Labem a Konstruktiva Praha.

S rokem 1968 přišlo uvolnění a ve městě Most více než kdekoliv jinde, jelikož základnu obyvatel tvořili horníci a dělníci, celý region měl významné revoluční tradice a pozice KSČ byla také velmi silná. Přesto srpnová okupace nepřinesla žádné výrazné incidenty a nikdo nepřišel o život. Protesty byly sice značné, ale omezovaly se pouze na plakáty, nápisy a organizované protesty. Rada ONV a MěstNV v Mostě nakonec vyjednaly s veliteli cizích vojsk umístění bojové techniky mimo město, pro styčné důstojníky byly nabídnuty prostory výjezdového střediska dolů na Širokém vrchu. Také byly vneseny požadavky na nevměšování se do vnitřních záležitostí města a neomezování osobní svobody občanů. Vojenské velitelství v Mostě bylo nakonec zrušeno 21. října.

Romská problematika se začala řešit po roce 1969, kdy bylo nutné přemístit na 200 rodin (cca 1100 jedinců) do obcí mimo starý Most. Nejprve se uvažovalo o celkovém přemístění, pak o rozptýlení, aby se předešlo jejich velké koncentraci a případným problémům. Proti tomu se však postavila řada občanů. Posledním řešením bylo vybudování nového sídliště na okraji města a izolování problémového obyvatelstva od zbytku města.

V roce 1970 hlavní architekt předložil plán na dostavbu centra a podobu nových sídlišť. Počítalo se s kulturním domem i velkým ředitelstvím SHD. První kino (kino Kosmos) bylo otevřeno v roce 1971, ve stejném roce byly obce Velebudice a Souš připojeny k městu. Rok na to započala výstavba obchodního domu Prior, stavba měla trvat tři roky. V roce 1973 se dokončilo zatopení bývalého povrchového dolu Benedikt a v roce 1976 se otevřelo první koupaliště (dnes Aquadrom). V roce 1973 se konal první prvomájový průvod a betonová plocha (dříve nazývaná "Plecháč") na dnešním Prvním náměstí dostala tak rázem svůj neodmyslitelný ráz.

Dne 19. července 1974 ve 20:09 došlo k výbuchu v prostorách Chemických závodů v Záluží, který si vyžádal 15 obětí a 112 zraněných, značná část obětí byla i v tramvajovém voze, který zrovna projížděl blízko havárie. Celá událost byla nakonec dlouhou dobu maskována a veřejnost se dodnes nedozvěděla, co se přesně stalo.

V roce 1975 dne 20. dubna zemřel předseda MNV Miroslav Fleišer a novým předsedou se stal až v září František Lorenz. Dne 30. září v 11:50 odstartoval přesun děkanského kostela a ukončen byl 27. října v 8:52 hodin. Tentýž rok znamenal zánik pro obce Skyřice a o rok později pro Čepirohy, obě obce náležely pod správu Mostu.

V dalších volbách v roce 1976 byl zvolen Karel Šindelář, který se v prosinci 1977 usadil v dokončené budově sídla městského i okresního národního výboru (náklady činily cca 82 milionů korun). Tentýž rok se otevřela budova Střední zdravotnické školy pro 420 žáků s internátem s kapacitou 180 míst a krytým bazénem. Dne 28. října se otevřela čtrnáctipodlažní budova (tehdy nejvyšší budova v kraji) Sboru národní bezpečnosti a Vojenské správy (dnes sídlo státní policie, náklady 48 milionů korun). V prosinci se pak pro veřejnost otevřela sportovní hala s ubytovnou (kapacita 56 lůžek) a restaurací (celkové náklady 44 milionů). O rok později pak bylo rozhodnuto o stavbě automobilového okruhu (dnes Autodrom). V roce 1978 započala stavba kulturního domu v centru města s planetáriem a dále okresní knihovny (kapacita 450 000 svazků), také vznikl nový městský obvod - Most 15 Rudolice-Chanov, kam bylo do celkových třinácti bloků o kapacitě 400 bytů přemístěno romské obyvatelstvo ze starého Mostu, objekty byly ale obyvateli neustále devastovány (jedna budova musela být dokonce stržena), po čase se proto rozhodlo o postupném rozptylování romských rodin.

Koncem roku 1979 ukončilo svoji činnost divadlo ve staré části (poslední uvedená hra Liška a hrozny, prosinec) a soubor se přestěhoval do kulturního střediska Máj, tyto prostory byly však jen provizorní a měly sloužit jen jako dočasné útočiště do zbudování nové budovy divadla.

Novým předsedou byl v roce 1981 zvolen Rudolf Mooz, dostavěna byla Střední průmyslová škola pro 650 studentů denního a 300 studentů večerního studia, stará budova připadla Vysoké škole báňské v Ostravě, která zde zřídila svoje konzultační středisko. Dnes sídlo Oblastního muzea v Mostě. V dubnu 1983 byl otevřen největší hotel v okrese, hotel Murom (náklady 110 milionů) pro 486 hostů (dnes hotel Cascade). Koncem června byl pak pokřtěn závodní okruh a 14. srpna proběhl premiérový závod. V roce 1984 se do nové budovy přestěhoval okresní archiv (první účelová archivní budova po roce 1945 v České republice), v květnu se otevřel Oblastní dům kultury horníků a energetiků (dnes Kulturní dům Repre) s planetáriem, v srpnu pak další kino, kino Mír, v prostorách knihovny (zprovozněna v březnu 1985) a s kapacitou 182 sedadel. Divadlo pracujících se otevřelo 8. listopadu 1985 a stalo se možná jedinou chvályhodnou budovou v novém městě. Další kulturní stánek se pro veřejnost otevřel 4. listopadu, tehdy jmenovaná Kulturní památka Most a dnes Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě stále ještě měla před sebou značné rekonstrukční práce.

Listopadové revoluční období roku 1989 se v Mostě nikterak výrazně neprojevovalo. Nakonec se přeci jen začaly objevovat podpůrné ambice pražských revolucionářů. Nastávající změny pak potvrdila návštěva prezidenta Václava Havla v únoru roku 1990.

Město trpí kvůli své nedávné historii a doplácí na zničení původního starého města. Dnešní nedostatek památek, absence starého jádra města, neexistence viditelné historie, zničená krajina v okolí a typický vzhled dnešního města daný výstavbou během komunistického režimu, nemůže nijak výrazně přispívat k cestovnímu ruchu. Tyto okolnosti vedou ale k tomu, že existují snahy o vykompenzování těchto nedostatků. Dnes je počet zahraničních i tuzemských návštěvníků města ve srovnání s okolními velkými městy zanedbatelný. Návštěvníky města obvykle zajímá jak je vypořádáno s okolní zničenou krajinou v důsledku povrchové těžby uhlí, jak probíhají její rekultivace, zajímají se také o kostel Nanebevzetí Panny Marie. Mezi vyhledávané objekty patří významná česká sportoviště - např. dostihový areál resp. Hipodrom, Autodrom a golfové hřiště, jenž vznikla na důlních výsypkách a odvalech.

Dne 24. října 2008 bylo započato se zaplavováním budoucího jezera Most, což by mělo vést ke vzniku další významné rekreační a sportovní zóny. U přesunutého gotického kostela vzniká arboretum, které v roce 2009 doplní dřevěný pravoslavný kostel z Rumunska, rozhledna a miniatura Starého Mostu. Další rozhledna má být postavena v témže roce na vrcholu Ressl.

Vzhledem k nízkému turistickému ruchu se zde nachází pouze řada menších ubytovacích kapacit.