Panenský Týnec

Panenský Týnec nalezneme na náhorní plošině Džbánské vysočiny, která leží na opukových vrstvách. Toto městečko patří mezi nejvýše položená místa lounského okresu ve výši 360 m. n. m. Městečko samo leží a před dávnými stoletími již leželo na důležité cestě, ve starých spisech je nazvána „Via regia“ (Královská cesta), z Prahy do Lipska. Původ Panenského Týnce je pradávný, sahající do časů prehistorických. Vývoj obce prošel halštatskou, laténskou, germánskou a slovanskou kulturou. Dokladem toho je několik nálezů, z nichž nejvýznamnější je velká bronzová spona římského provinciálního tvaru s ornamenty, která je uložena v lounském okresním muzeu.

Jméno Týnec je odvozeno od slova Týn či starokeltského Taun, což znamená místo hrazené, otýněné, opevněné kůly. Panenský - odvozeno od panen klarisek františkánského řádu.

První písemná dochovaná zmínka o Týnci je z roku 1115 ve spojitosti s klášterem v Kladrubech a podruhé ve stejné souvislosti roku 1186 se uvádí jako ves. Již v prvních historických dobách měl Týnec v našem širokém okolí zvláštní důležitost, protože již v listině z roku 1321 je připomínán jako městečko. V té době dcera českého krále Přemysla Otakara I., blahoslavená Anežka Přemyslovna založila v Praze první panenský klášter, do něhož sama vstoupila. Druhý klášter klarisek byl založen v Chebu, třetí v Panenském Týnci. O založení kláštera přímo v Panenském Týnci má zásluhu mocný rod Žirotínů.

První z rodu Žirotínů je znám Jan z Žirotína, který byl zřejmě zakladatel a stavitel Žirotínského hradu v letech mezi 1230 – 1253. Syn či vnuk Jana z Žirotína se jmenuje Habart. Tento Habart pojal za manželku Škonku (také Scholastika), dceru Zdeslava za Šternberka. Protože Škonka nemohla mít děti a Anežka Česká ji uzdravila (viz Sv.Anežka Česká), jako poděkování Habart založil, stavěl a bohatstvím obdaroval klášter klarisek v Panenském Týnci. Škonka a Habart však byli příbuzní ve čtvrtém stupni. Čtvrtý stupeň pokrevenstva znamená, že oba pocházejí od prapradědova otce Habartova a praprabáby Škonky. Dne 21. srpna 1290 promíjí římský papež Mikuláš IV. tuto překážku pokrevenství čtvrtého stupně. Tento prohřešek by znamenal neuznání tohoto panského rodu.

Dalším, třetím stavebním dílem rodu Žirotínů po stavbě svého hradu a klášteře klarisek měla být výstavba trojlodního vrcholně gotického kostela, který se jim však nepodařilo dostavět.(viz zmínka stavby). Týnecký klášter díky nadacím Žirotínů vzkvétal, jindy uvadal, podle situace v zemi, požárů, nemocí a jiných útrap. V roce 1420 se jeptišky přistěhovaly z Prahy, ukrýt se před husity, a do Prahy se vrátily v roce 1640 do Anežského kláštera. V týneckém klášteře žily 220 let. Rokem 1467 úmrtím Jaroslava ze Žirotína vymřel slavný rod – majetek dědí Lobkovicové.

Během 30-leté války (1618 – 1648) bylo městečko zpustošeno, klášter se ocitl v rozvalinách. Vrchnost přesídlila do Prahy. 30. 7. 1722 zasáhl obec velký požár, kdy vyhořelo 28 stavení včetně kostela sv. Jiří.(viz. stavby)

Jedním zvláštním pramenem příjmů kláštera byla asi roku 1730 výroba a prodej oblíbeného léku „kapek Sv. Anežky“. Klarisky zamýšlely v klášteře zřídit školu pro chudé dívky. To se jim však již nepodařilo, protože rozkazem císaře Josefa II. ze dne 26. června 1782 byl tento ryze český klášter zrušen. Jak v Praze, tak v Týnci byly důkladné archivy a na obou místech knihovny se skvosty staročeského písemnictví a obrazy. Ty však byly dražbou rozprodány.

Týnecké panství bylo zabaveno a 14. října 1797 bylo za devadesát tisíc zlatých prodáno pražskému měšťanu a kupci Janu Tuscanymu. Tito noví majitelé se přestěhovali do výstavnější části kláštera, a když si v roce 1842 vystavěli v bývalé klášterní zahradě nový zámeček, přestěhovali se do něho. Na nově zřízeném hřbitově za obcí si páni postavili rodinnou empírovou hrobku.

Půdorys obce představuje ulici přes 1100 metrů dlouhou, uprostřed rozšířenou na náves pro kostel a hřbitov. Tento základní rys výstavby je patrný dodnes. Utváření půdorysu ukazuje pravděpodobnost, že Týnec byl obehnán valem a hradbami, jejichž brány se dochovaly do roku 1797, kdy byly odstraněny při stavbě nové státní silnice. Obě brány jsou zachovány v obraze z roku 1727, ale val ani hradby tu již nejsou zakresleny. Západní brána – Lounská – podle Královského města Louny, které bylo založeno do roku 1253, byla vedena pod číslem popisným 7. Východní brána – Pražská – podle Královského města Prahy, které obdrželo městská práva z roku 1234, číslo neměla. Bližším městem je Královské město Slaný, založené až kolem roku 1300. Je tedy jasné, že trhové městečko Panenský Týnec bylo opatřeno zdmi a branami již před založením Královského města Slaný.

Po této nové státní silnici, zvané též „Lipská cesta“ ,se přiváželo zboží, suroviny a různé výrobky do země, hlavně do Prahy a vyváželo ze země. To mělo svůj význam pro pocestné, pomocníky i jiné živnosti. Právě za Tuscanyho se začal na této silnici vybírat celní poplatek za průjezd, který činil 4 krejcary. Po této silnici se do Panenského Týnce sjeli 19. srpna 1813 tři tehdejší „zeměpáni“ : císař František I., pruský král Bedřich Vilém III., a ruský car Alexandr I., který zde i přespal.

Prosperita městyse byla v té době na vrcholu. Rozvíjí se i formanská doprava, místní obchodníci a řemeslníci. Je založena pošta. V roce 1826 je uváděno v Panenském Týnci 733 obyvatel. V roce 1846 bylo provedeno první sčítání obyvatel. Bylo napočítáno 861 lidí.

V roce 1856 koupil statek Vojtěch Renner z Prahy. Byl to obchodník s plaveným dřevem z pražského Podolí. Za jeho spravování panství postavila paní Pavlína Kašparová pivovar, ve kterém se vařilo pivo bezmála padesát let. V tomto období byla zrušena robota.

Po smrti Vojtěcha Rennera prodali v roce 1871 jeho synové celý majetek hraběnce Terezii z Herbersteina za 320 tisíc zlatých. Tímto krokem spojila týnecké panství po 512 letech k původnímu žerotínskému panství. Po její smrti v roce 1895 zdědil majetek syn Josef. V roce 1920 – 1921 tento majetek propadl parcelaci.

Při sčítání obyvatel v roce 1910 bylo napočítáno 752 obyvatel. V roce 1921 již jen 683 obyvatel. A v roce 1930 to bylo 659 osob. V letošním roce je v obci hlášeno 364 obyvatel.

V roce 1923 byla provedena elektrifikace obce.

Dochované stavby v Panenském Týnci

Klášter klarisek, založený Habartem ze Žirotína do roku 1280, jako třetí františkánský klášter v Čechách. Do tohoto kláštera byly uvedeny řeholní panny z kláštera Anežky Přemyslovny ze Starého Města Pražského, klášterního řádu klarisek, jež založila Anežka, sestra krále Václava I. Týnecký klášter se dožil několika velkých pohrom. Roku 1382 vyhořel, znovu vystavěný vydržel do husitských bouří. „Tu, když Lounští po zboření vlastního dominikánského kláštera a když táhli Pražanům proti králi Zikmundovi na pomoc se obořili cestou na klášter Panensko-Týnecký, vypálili jej a jeptišky pobili.“ O tom se zmiňuje V. B. Třebízský v povídce Jan Abatyše. „Totéž se stalo pražskému klášteru, který zůstal 136 let pustým.“ Jeptišky z Prahy na tuto dobu uprchly do Týnce, pod ochranu bratří Jaroslava a Plichty ze Žirotína, kteří zpustošený klášter znovu opravili. Žirotínové zůstali věrnými katolíky, přitom však stáli za jedno v národním boji s mírnými Husity a proto již týneckým pannám Husité neublížili, ačkoli stál ve známé trojzáři husitských měst: Žatcem (Sluncem), Louny (Lunou) a Slaným (Hvězdou). V roce 1443 započal pan Jaroslav, poslední potomek slavného rodu s opravou kláštera, který i opravil. Stavbu kostela se mu již nepodařilo dokončit, neboť zemřel.

Známe jména celé řady abatyší. První nám známá abatyše je z roku 1381 se jmenuje Anna a sestry Barbora a Ofka. Vybírám jména některých: 1385—1410, 1418 - Eliška ze Žirotína, 1500 - Markéta z Prantu, 1539—1564 – Anna z Litoměřic, která nechala klášter opravit. O tom svědčí nápis nad vstupními vraty do kláštera „ A Z L „ spolu s letopočtem 1548. Poslední abatyší byla Anna Colletová, kdy 26. června 1782 byl dvorním rozkazem císaře Josefa II. klášter zrušen. Jako výslužné dostala 300 zlatých a ostatních 20 sester po 200 zlatých.

V současné době je klášter ve správě obce a je veden pod čp. 10. Je nově rekonstruován a opatřen žlutou fasádou. Klášter využívá obecní úřad, kde má své kanceláře, obřadní síň a obecní knihovnu.

Nedostavěný chrám skrývá několik záhad. Nevíme přesně kdy byl založen. Je zde několik možností:

1.

Založen Plichtou ze Žirotína, slavným bojovníkem, který žil v letech 1291 – 1322. Stavěn a nedostavěn po požáru kláštera v roce 1382 ? Nebo se jednalo, dle odkazu Plichty z roku 1321, o kostel sv. Trojice, který stál severněji od nynějšího chrámu? Tam se také nacházela hrobka rodu Žirotínů a abatyší konventu.
2.

Založen (snad Plichtou Mladším?) kdy je výslovně doloženo patrocinium Nejsvětější Trojice ze dne 22. 12. 1359 a budován v letech 1393 – 1410? Zde se jeví prokazatelná inspirace „severního portálu“ Týnského chrámu, který byl vysvěcen 15. 3. nebo 16. 3. roku 1393. Byl snad položen základní kámen tohoto chrámu 13. 6. roku 1400, tedy na den, kdy připadl pohyblivý svátek na Nejsvětější Trojici? A byl budován Eliškou (Alžbětou) ze Žirotína, abatyší kláštera?
3.

Nebo byl založen panem Jaroslavem ze Žirotína, posledním svého rodu a o kterém se zmiňuje pan František Brod ve svých Spisech, kde píše:“Pan Jaroslav započal roku 1443 s důkladnou stavbou kláštera a velkolepého chrámu, který měl vévodit našim pláním na severozápadu Čech v dál a šíř. Stavbu kláštera šťastně dokončil, ale málem již dovršenou stavbu monumentálního chrámu přerušila smrt štědrého a laskavého příznivce našeho městečka a zdejšího kláštera.“

Zajímavost: Kdo tento chrám založil a stavěl se již asi nedozvíme, ale s jistotou víme, a psychtronici to ve svých měřeních dokázali, že chrám stojí na silné pozitivní zóně. Tato pozitivní energie má schopnost odstraňovat depresivní stavy, přinášet optimismus, dobrou náladu, elán a radost ze života. Pobyt na tomto místě doporučují zejména lidem trpícími maniodepresemi, nedostatkem sebevědomí, lidem přecitlivělým, se sklony k sebevraždě. Energie vyzařující na tomto místě posiluje obranyschopnost organismu, dlouhodobější pobyt nebo časté návštěvy, posezení v trávě uprostřed chrámu – doporučují lidem po mozkové obrně, mozkové mrtvici a po veškerých úrazech hlavy.

Přitahuje k sobě citlivé lidi, kumštýře, starší lidi, ale i milence, kteří si v jeho prostorách rádi hrají, zpívají nebo alespoň posedí. Důkazem toto je několik svatebních obřadů v prostorách chrámu a také několik filmů,nebo klipů, alespoň z části natáčených v těchto prostorách. Film „KYTICE“ od K. J. Erbena ve zpracování režiséra F.A. Brabce.Naposledy film režiséra Juraje Jakubiska POST COITUM. V hlavních rolích hrál: Franco NERO, Mahulena BOČANOVÁ, Eva ELSNEROVÁ, Lucie VONDRÁČKOVÁ, Jiří LANGMAJER, Richard KRAJČO, Ondřej PAVELKA a jiní.

Stavitel Kamil Hilbert, lounský rodák tuto stavbu podrobně zkoumal a vyjádřil se, že náleží k huti Petra Parléře, stavitele Svatovítského chrámu. Také jiní odborníci se vyjádřili, že torzo tohoto kostela se řadí svou uměleckou hodnotou k nejdokonalejším památkám České republiky, a to jak velkou monumentálností celku, tak vytříbeností a vkusem umělecké výroby a mistrným technickým provedením.

Kostel sv. Jiří. je přestavěn z původního malého kostelíka, který měl kněžiště kolmo na nynější, starý, původní zachován a barokně přistavěn v době po roce 1722 a dále upraven r. 1904. Malý původní kostelík pochází pravděpodobně z roku 1318, kdy dne 23. 4., tedy na Velikonoce a zároveň na svátek sv. Jiří mohl Plichta ze Žirotína obdržet rytířské pasování od krále Jana Lucemburského v Domažlicích, u příležitosti zemského sněmu. A jako trvalou připomínku pasování do rytířského stavu mohl založit kostelík sv. Jiří. Tento kostel převzal po zániku klášterního kostela sv. Trojice, zřejmě po požáru kolem roku 1722 funkci farního kostela, kdy v roce 1740 byla v Týnci zřízena samostatná duchovní správa.

Kaple sv. Jana Nepomuckého stojí u východní strany kostela sv. Jiří. Není známo kdo ji dal vystavět. Snad vznikla brzy po tom, když byl Jan Nepomucký vyhlášen za svatého, tedy roku 1729. Jisté ale je, že již stála r. 1740. Za dob císaře Josefa II. měla jmění 80. zlatých a měla být zrušena. V roce 1998 byla kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého nově vysvěcena Mgr. Jana Šádková doplnila kapli mozaikou.

Hrobka Jana Tuscanyho vévodí hřbitovu na západním konci obce, směrem na Louny. Je to klasicistní empírová hrobka z roku 1800, kterou tvoří vysoký jehlanec s vázou a sochami. Vlevo sedící žena s lebkou a vpravo genius víry ukazující k nebi s českými nápisy a verši, na krychlovém podstavci. Sem byl také pohřben 23. října 1801 80letý pan Ambrož Tuscany.

Zajímavost: Dříve, než byl zbudován obchvat Panenského Týnce, lemovaly cestu ke hřbitovu, od bývalé silnice (od milníku), dvě řady keřů moruší, které vysázel pan Robek, jenž zde chtěl pěstovat Bource morušového.

Kostel sv. Blažeje a studánka. Roku 1680 (za vlády Leopolda I.) stával u blažejské studánky dřevěný kříž jako památka na ve třicetileté válce zaniklou vesnici Pacov. Na léčivou vodu studánky byl upozorněn hrabě Martinic Jiří Adam II. ze Smečna. Jeho synek spolkl kostičku, která mu uvízla v krku a nebylo ji možno vyndat. Po napití ze studánky dítě kýchlo a kostička vyskočila ven. Sebrané finance na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocí hrdelních, byly doplněny hrabětem, který nechal vystavět kostelík. O kostelíku a studánce píše Václav Beneš Třebízský ve svých povídkách.