Přistoupim

Ves Přistoupim se poprvé připomíná v nedatované listině, kterou šlechtic Asinus, syn Hozeův, daroval někdy v letech 1140 - 1148 zdejší poplužní dvůr ostrovskému klášteru sv. Jana Křtitele. Až do roku 1680 se ve vlastnictví vsi vystřídala celá řada majitelů. V roce 1682 zdědila místní, tzv. "Maternovský dvůr" Anna Alžběta, dcera Albrechta Materny z Květnice, provdaná za Františka Bořka Dohalského z Dohalic. Nová držitelka objektu rozšířila rodový majetek skoupením zbylých částí vsi do jedněch rukou a starý dvůr přestavěla na jednoduchou barokní tvrz. Po smrti Anny Alžběty v roce 1693 získal novou tvrz její syn Václav Vratislav Bořek Dohalský z Dohalic, který zdejší majetek prodal v roce 1718 savojské vévodkyni Marii Terezii, rozené kněžně z Lichtenštejna, která tvrz přestavěla na knížecí dvůr.
Jeden pramen uvádí, že původní tvrz byla nakonec v 19. století přestavěna na faru a v této podobě se dochovala dodnes, podle jiného pramenu tvrz zanikla v areálu dvora, který se rozkládá při silnici na Tuchoraz.
V Přistoupimi naleznete i původní středověký kostel je písemně doložený již ve druhé polovině 14. století, upraven byl renesančně kolem roku 1590. Jeho dnešní podobu však určila radikální raně barokní přestavba, k níž podle dochovaných záznamů došlo v letech 1694 - 1695 z iniciativy tehdejšího patrona, svatovítské kapituly v Praze. Tento údaj potvrzuje i nápis na zachovalé pamětní desce v presbytáři, připomínající vysvěcení kostela titulárním milevitánským biskupem Janem Dlouhovesským z Dlouhé Vsi dne 24. srpna roku 1695. Datum dokončení přestavby nepřímo dokazují i záznamy v zachovalých zádušních účtech, popisující postupné vybavování kostela novým mobiliářem v letech 1696 - 1718. Do dnešní doby se však kostel nezachoval v původní podobě. V roce 1869 byla uskutečněna rozsáhlejší oprava, která měla napravit vážné statické poruchy, zjištěné již vzápětí po dokončení barokní přestavby na počátku 18. století.
Kostel je hmotově kompaktní budovou obdélného půdorysu, vyznačující se poměrně střízlivým architektonickým členěním. Jeho boční průčelí jsou čtyřosá, členěná pouze plochými lizénovými rámci, čelní fasády na západní a východní straně mají po jedné okenní ose. Významově akcentováno je východní průčelí, které se uplatňuje při pohledu z návsi. Jeho střed, zformovaný do podoby mělkého rizalitu, rámují dva páry pilastrů s redukovanými iónskými hlavicemi. Toto průčelí jako jediné vrcholí plochým volutovým štítem, zakončeným trojúhelníkovým frontonem. Všechny fasády ukončuje výrazně modelovaná korunní římsa, která probíhá i pod štítem na východní straně. Kostelní okna jsou pravoúhlá s půlkruhovými záklenky, stejný tvar má i mělká nika ve středu štítu. Vždy v úrovni druhé osy v jižním i severním průčelí jsou protilehle umístěny pravoúhlé portály, rámované profilovaným ostěním s ušima. Bohatší úpravu má portál na severní straně, který je zvýrazněn prolomeným trojúhelníkovým frontonem, v jehož středu se nachází štukový erb biskupa Jana Dlouhovesského z Dlouhé Vsi. Kostel kryje jednotná valbová střecha, která ještě zvýrazňuje objemově sevřenou hmotu celku. Přestože kostel působí dojmem stylově jednotné raně barokní stavby, obsahuje ve svém zdivu podstatné části původního středověkého objektu. V západní části jižního průčelí byl odhalen zazděný půlkruhový renesanční portál z konce 16. století, který typově odpovídá portálku protilehlé zvonice.
V rozporu s jednotným rázem exteriéru je interiér kostela rozdělen do několika významových celků. Západní tři čtvrtiny stavby zabírá sálový prostor lodi, do níž je vložena hudební kruchta, podklenutá arkádou o dvou obloucích podepřených hranolovým pilířkem. Loď je uzavřena lunetovou klenbou na pasech, která však v dnešní podobě pochází až z roku 1869. Klenební pasy spočívají na pilastrech s mohutnými římsovými hlavicemi. Na východní straně se loď stlačeným triumfálním obloukem otevírá do čtvercového presbytáře, opatřeného valenou klenbou s lunetami. Kněžiště po stranách doprovází dvojice menších prostor, vyplňujících obě východní nároží budovy. Na severní straně se nachází sakristie s oratoří v patře, na straně jižní je pak umístěn převýšený prostor boční kaple. Oratoř se do presbytáře otevírá širokou arkádou s půlkruhovým záklenkem. Obdobným otvorem je (pouze pro dosažení souměrnosti) prolomena i stěna kaple na protilehlé straně. Sakristii, oratoř i boční kapli uzavírají jednoduché křížové klenby.
Kostel v Přistoupimi reprezentuje základní typ raně barokních chrámových staveb, které na konci 17. století vznikaly na území Českobrodska. Jeho architektonickou obdobou jsou nedaleké kostely sv. Jana Křtitele v Tuklatech a sv. Martina v Rostoklatech, budované po roce 1688 tamějším farářem Jakubem Pečeným. Všechny tři stavby jsou pravděpodobně dílem jednoho architekta. Zdá se dokonce, že v případě kostelů v Přistoupimi a Tuklatech mohl být použit stejný projekt, přizpůsobený pouze místním podmínkám a požadavkům stavebníka.
Ze zařízení vyniká především pozoruhodný boční (původně hlavní) oltář** z roku 1668 s obrazem sv. Václava od V. Kramolína z konce 18. století. Oltář je jednou z nejstarších ukázek rámového oltářního rentáblu v Čechách. Dnešní hlavní rokokový oltář* je z let 1715 - 16 od Bernarda Antonína Katterbauera (syna Františka Martina Katterbauera) a reprezentuje typ rámového akantového oltáře. Ostatní umělecká výzdoba kostela pochází Maxmiliána Redmana z Českého Brodu, kterou vytvořil v letech 1716 - 1718 (např. obraz sv. Anny Samétřetí, obraz sv. Vojtěcha atd.). Z původního kostela, se dochovala cínová křtitelnice z roku 1599.
Židovský hřbitov v Přistoupimi, byl založený zřejmě v polovině 18. stol. (podle jiného údaje až v roce 1785), rozšířen roku 1847. Pohřby z Českého Brodu a okolí se zde konaly do 2. svět. války a je zde i hrob 8 žen - obětí železničního transportu vězňů z Osvětimi v lednu 1945. V 70. letech 20. století a v roce 1991 byl hřbitov opraven. Dochovalo se cca 600 klasicistních náhrobků.

Obecní úřad:
282 01, Přistoupim
Telefon: +420 321 622 904
Email: obec@pristoupim.cz
Web: http://www.pristoupim.cz

Text i fotografie čerpány z webu www.cestyapamatky.cz