Rychnov nad Kněžnou

První písemná zmínka o Rychnově nad Kněžnou je v listině Přemysla Otakara II. z 1. února 1258 jako o osadě při brodu řeky Kněžné. Roku 1488 dostal Rychov  od českého krále Vladislava II. vlastní městský znak a stává se městem, a brzy se proslavil jako středisko soukenictví.  Významnou dominantu města tvoří honosný raně barokní Kolowratský zámek, jehož stavba probíhala v letech 1676 - 1690. V 18. století byl výrazně rozšířen.  

Město Rychnov bylo poddanské. Jeho vztah a závislost na své vrchnosti byl tehdy zřejmý. Snaha města o získání práv královských měst byla úspěšná až v roce 1561, kdy císař Ferdinand I. udělil městu právo volby obecních starších, pomocného samosprávného sboru. První písemná zmínka o budově rychnovské radnice je z roku 1596. Obecní záležitosti spravovala městská rada, někdy také nazvaná konšelská v čele s purkmistrem. Řídila veškerou hospodářskou, finanční, bezpečnostní a soudní agendu. Výkonným orgánem byli městský a také vrchnostenský rychtář. Dalšími městskými činovníky byli například městský písař, sluha, ponocný atd. Konšelů, neboli městských radních bylo 12. Ve funkci purkmistra se střídali po jednom měsíci. Později býval purkmistr ve své funkci delší období. Za úřadování dostával finační a naturální odměnu jen purkmistr. Na městskou radu dohlížela vrchnost. Rada a rychtář bývali od poloviny 18. století jmenování majitelem panství. Ve stejném období bylo zřízeno místo placeného purkmistra a zkoušených radních, vedle nezkoušených radních, kteří byli voleni z občanů. Městská rada dohlížela i na požární bezpečnost, na kvalitu a váhu zboží a vybírání různých poplatků. V roce 1753 byla městská správa reprezentována vedle radních a obecních starších také městským rychtářem a sousedským výborem. Mezi obecními úředníky a služebníky náleželi radní sluha, hajní, vodáci, kostelníci, hrobaři a podobně. Podle záznamu obecního kronikáře z roku 1756 byly v tomto roce odstraněny pranýře a šibenice. Právo hrdelní lze v Rychnově sledovat v dokumentech od konce 16. století. Šibenice stála po levé straně silnice na Solnici v místě nazývaném Na Spravedlnosti. Katovství bývalo spojeno obyčejně s pohodnictvím.

V letech 1784-1849 vykonával správní a soudní činnost magistrát v čele s purkmistrem. Purkmistr musel mít vyšší vzdělání a jmenování magistrátní radní právnické vzdělání. V roce 1790 byl v čele městské správy purkmistr a jeden zkoušený a dva nezkoušení radní. Purkmistr a radní byli voleni občanstvem, radní potvrzováni vrchností, purkmistr Zemským guberniem. V roce 1797 byl zrušen sousedský výbor volenců a o dva roky později i úřad městských rychtářů a zavedeni policejní revizoři.

Vrchnostenský soud byl v Rychnově zřízen v roce 1783 pro panství Rychnov a Černíkovice. Mimo něj působil i soud městský, který byl zřízen dvorním dekretem z 16. dubna 1789. Tvořili jej purkmistr, zkoušený radní, dva nezkoušení radní a zapisovatel.

Od roku 1850 bylo soudnictví a správa politická od sebe odděleny a správu vykonávala městská rada (obecní výbor) a obecní zastupitelstvo. Soudní agendu převzal nově zřízený nejnižsí soudní orgán, což byl okresní soud, který zahájil svoji činnost 27.května 1850.

Závěr druhé světové války přinesl změnu ve státní správě a samosprávě. Dne 5. května 1945 zahájil činnost tzv. revoluční národní výbor. Od té doby pracoval v okresním městě Rychnově nad Kněžnou místní národní výbor . V roce 1950 došlo k připojení některých okolních obcí. Později opět k osamocení a od 1. ledna 1981 opět k integraci Dlouhé Vsi, Jahodova, Jam, Jedliny, Lipovky, Litohrad, Lukavice, Nového a Starého Lokota,Rovně, Slemena a Synkova. Těchto 13 obcí vždy patřilo k správnímu a soudnímu okresu Rychnov nad Kněžnou. Místní část Litohrady patřila v roce 1848 k solnickému panství, Synkov k panství Častolovickému. Ostatní části k panství Rychnov a Černíkovice.

Zákonem o obecním zřízení je obcím dána možnost užívat městský znak a prapor. Rychnov nad Kněžnou má od r 1488 ve svém znaku panu na jelenu a na základě dotazu městské rady na Ministerstvo vnitra v Praze v roce 1939 bylo městu oznámeno, že město má prapor o třech pruzích v barvě bílé zelené a červené. Střední pruh je poloviční šíře. Toto vzala rada na své schůzi dne 31.10. 1939 na vědomí.

S příchodem 17. listopadu 1989 došlo postupně k pronikavým změnám v systému státní správy a samosprávy budovaném od roku 1945. 

Po roce 1989 došlo k osamostatnění obcí Jahodov, Lukavice, Slemeno a Synkov. V současné době má město Rychnov n. Kn. tyto části: Dlouhá Ves, Jámy, Lipovka, Litohrady, Lokot, Panská Habrová, Roveň, Rychnov.

Památky které by neměli ujít vaší pozornosti: 

Kolowratský zámek
Počátky výstavby rychnovského barokního zámeckého areálu spadají do 70.let 17.století, konkrétně již do roku 1670, kdy byly zahájeny práce na zabezpečení strmého, severozápadního svahu mocnou opěrnou zdí. Vlastní výstavba zámeckého objektu-uzavřeného bloku se dvěma nádvořími, tvořícího dnes ústřední jádro celé skupiny, byla započata v roce 1676 neznámým architektem severoitalského školení a trvala s menšími přestávkami až do roku 1690.

V následujících letech, kolem roku 1722, byl zámek rozšířen v zastavěné ploše a obohacen v celém vnějšku přestavbou, jejíž autorství je zcela důvodně připisováno významnému, v Praze usazenému architektu italského původu, Giovanni Santinimu. Při této stavební proměně byla hlavní zámecká budova zvýšena polopatrovými nástavci a štítovými vikýři. Částečně bylo změněno i průčelí 1. nádvoří, zejména úpravami 1.patra.

Nejzajímavěji bylo dořešeno hlavní zámecké průčelí, na jehož nárožích byly postaveny věže s nízkými spojovacími křídly, uzavírajícími na levém boku francouzskou zahradu, na protilehlé pravé straně prostor 3. dvora, jehož správní budovy opět zřetelně prokazují Santiniho autorství.

Jízdárna
Jednopatrová budova na půdoryse příčně založeného obdélníka, situovaná v zadní stavební čáře zámeckého objektu. Barokní novostavba z 20.let 18.století, pravděpodobně podle projektu G. Santiniho. Objekt jízdárny byl v druhé polovině 20. století postupně devastovaný. Při autonehodě byla stržena spojovací chodba přemosťující ulici a později se začal realizovat záměr přestavět objekt na kryt a podzemní restauraci. Po roce 1989 se od tohoto záměru upustilo. V roce 1997 si Město Rychnov n.Kn. objekt pronajalo na 99 let. Za pomoci Ministerstva kultury, v rámci „Programu záchrana architektonického dědictví“se vrací objektu původní podoba.

Sousoší před zámkem
Jádro skupiny tvoří bohatě členitá, raně barokní plastika P. Marie na vysokém korintském sloupu a dvě další plastiky, sv. Jan Nepomucký a sv. František z Pauly. Sloup P. Marie vztyčen roku 1692, mladší sochy světců byly přidány spolu s balustrádou ve 20. letech 18. století. Hodnotná díla neznámých barokních autorů.

Sousoší sv. Kříže, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriana
Ústřední motiv skupinky tvoří Krucifix na vysokém dvojdílném soklu zdobeném ve spodní části nikami s figurálními reliéfy. Vlevo stojí postava sv. Jana Nepomuckého. Na pravém rameni podesty je umístěna plastika sv. Floriana. Sochy sv. Kříže a sv. Floriana datují chronogramy na zadní straně soklů 1736 a 1761. Sv. Jan Nepomucký typově mladší z přelomu rokoka a klasicismu stával ještě v roce 1801 na bráně v jihozápadním koutě náměstí.

Sousoší sv. Josefa
Rokoková plastika světce s Ježíškem z roku 1765 navazující na dílenský okruh Braunových následovníků. Sokl zdobený rokají a kartuší se znakem města.

Sousoší sv. Trojice
Na hranolovém soklu postaven další, s volutovými křídly, rokaji a mohutnou kartuší a chronogramem 1779. Ve vrcholu, na rozvětvené oblačné základně je trojúhelníková kompozice sv. Trojice, v typickém zobrazení Boha, Krista a holubice.

Sousoší zasnoubení P. Marie se sv. Josefem
Rokoková plastika místní sochařské tradice z roku 1767. Původně situovaná na schodech ke kostelu sv. Havla.

Kostel sv. Havla
Počátky vzniku kostela sv. Havla (původně zasvěceného P.Marii), zasahují do ranného středověku, kdy tvořil jádro původní tržní osady. Původní podobu neznáme, patrně byl však dřevěný. Podle archivních zpráv bylo kněžiště postaveno na samém prahu vrcholné gotiky, po roce 1300. Z roku 1313 pochází listina o zasvěcení hlavního oltáře. Do prvé poloviny 14. století spadá i vznik sedile v presbyteriu. Sakristie s portálem a analogický portál hlavního vstupu vznikly o něco později. V době pernštejnské chrámová loď obdržela dnes již neexistující kazetový strop s bohatou vnitřní výzdobou. Kostel sv. Havla je významnou gotickou sakrální stavbou.

Kostel Nejsvětější Trojice
Monumentální, orientovaná jednolodní stavba, situovaná v mírném svahu nad zámkem. Stavební historie je značně složitá a mnohotvárná. Počátky stavby spadají do přelomu 16. a 17. století (1594), kdy byla pražským patricijem Kryštofem Betenglem, údajně v místech zbořeného středověkého hradu založena jednolodní stavba s věží. Za 30.leté války byl objekt znehodnocen a v roce 1666 opraven. Pronikavý stavební zásah do výtvarné podstaty stavby přinesla barokní architektonická činnost Kolowratů, poznamenaná účastí předního architekta Giovanni Santiniho. V letech 1710 – 1713 dal Santini západní stranu kostela s věží strhnout a před kostel postavil mohutnou kulisu barokního průčelí, posunutou na osu zámku. V roce 1714 byl položen základ k výstavbě piaristické koleje na symbolickém trojúhelném půdoryse. Originalita celého původního řešení i zde zcela potvrzuje Santiniho autorství. V roce 1798 se po požáru kostela zřítila klenba. V letech 1838/43 byl v duchu dobového romantismu přestavěn do nynější novogotické podoby. Z původní, goticko-renesanční stavby se pravděpodobně dochovaly jen hlavní obvodové konstrukce lodi s kněžištěm. Sousední piaristická kolej byla až na fragment nynější sakristie po požáru v roce 1918 zbořena.

Zvonice u kostela Nejsvětější Trojice
Masivní jednopatrová hranolová renesanční stavba vybudovaná v roce 1604. Uvnitř je zavěšen třetí největší zvon v Čechách, který odlil Jan Benešovský z Moravské Třebové. Zvon Kryštof váží 5 900 kg. V roce 2002 byl restaurován a otočen o 90 stupňů P.R. Manouškem.

Zvonice u kostela sv. Havla
Jednopatrová stavba novorománského vzhledu byla nově postavena v roce 1871 na místě zbořené roubené stavby připomínané již v první polovině 16. století. Ve zvonici je zavěšen zvon Marie odlitý roku 1545 Václavem Farářem z Hradce Králové. Další dva zvony ve zvonici byly zkonfiskované pro válečné účely během I. světové války.

Synagoga
Podélná, patrová jednolodní stavba. Barokně klasicistní objekt z roku 1782, vybudovaný na místě požárem zničené starší stavby, připomínané již v pozdní renesanci. Na počátku 90.let 20. století byl objekt, který sloužil v 50. letech jako prodejna plynu a sklad OPBH uveden do původního stavu. Slavnostní otevření obnovené synagogy proběhlo v květnu 1995 za účasti velvyslance Izraele JE dr. Moshe Yegara. Dnes je v synagoze muzeum judaismu a rychnovského rodáka spisovatele Karla Poláčka. Před synagogou byl podle návrhu ak. sochaře Zd. Kolářského vybudován památník rychnovským obětem holocaustu.

Kaple Proměnění Krista Pána
Základní kámen byl položen 25. června 1865 na místě původní dřevěné, která byla v roce 1865 zbořena. Plány vypracoval architekt Al. Turek.Architekt Al. Turek popsal stavbu kaple jako objekt v románském slohu, založený ve způsobu řeckého kříže v průčelí se zloubením a na protější straně s apsidou půlosmihran tvořící, v které oltář stojí. Kaple byla vysvěcena 9. srpna 1868. Hlavním donátorem byl hrabě Hanuš Kolovrat. Kaple se nachází v areálu starého hřbitova zrušeného v 70. letech 20. století.

Text i fotografie použity se svolením webmastera webové prezentace města Rychnova nad Kněžnou.