Slavonice

MĚSTO SLAVONICE SE NACHÁZÍ NA POMEZÍ ČECH, MORAVY A RAKOUSKA, LEŽÍ NA VÝCHODNÍM OKRAJI PŘÍRODNÍ OBLASTI ČESKÁ KANADA V NADMOŘSKÉ VÝŠCE 519 M. SLAVONICE JSOU KULTURNÍMMĚSTEM, PROSLULÝM DOCHOVANOU RENESANČNÍ ARCHITEKTUROU.
HISTORIE SLAVONIC JE NEODLUČNĚ SPJATA S DĚJINNÝMI PROMĚNAMI NA ČESKO-MORAVSKO-RAKOUSKÉM POMEZÍ.
NA POČATKU BYLY CESTY- VÝZNAMNÁ SPOJNICE MEZI PRAHOU A VÍDNÍ VEDOUCÍ PŘES JINDŘICHŮV HRADEC A CESTA Z BRNA DO ČESKÝCH BUDĚJOVIC A ODTUD DO PASOVA.
NA SPOJNICI TĚCHTO CEST VYROSTLA VE 12. STOLETÍ SLOVANSKÁ OSADA.

NĚKDY V POLOVINĚ 13. STOLETÍ BYLO PŮVODNÍ SLOVANSKÉ OBYVATELSTVO NAHRAZENO NĚMECKÝMI KOLONIZÁTORY, NĚMECKÉ OBYVATELSTVO PAK VE SLAVONICÍCH PŘEVAŽOVALO AŽ DO ROKU 1945. PRVNÍ PÍSEMNÁ ZMÍNKA O SLAVONICÍCH POCHÁZÍ Z ROKU 1260, KDY JE V LISTINĚ VIKARTA Z TRNAVY JAKO SVĚDEK ZMIŇOVÁN FARÁŘ VERNER ZE SLAVONIC.
JAKO MĚSTO JSOU SLAVONICE PODLE DOCHOVANÝCH LISTIN UVÁDĚNY OD ROKU 1354, KDY SE TAKÉ STALY PŘEDMĚTEM DĚLENÍ MEZI PÁNY Z HRADCE.
BĚHEM 14. STOLETÍ SE SLAVONICE STÁVAJÍ NEJVÝZNAMNĚJŠÍM MĚSTEM NA JIHOZÁPADNÍ MORAVĚ. DOŠLO K VELKÉMU ROZVOJI OBCHODU A ŘEMESEL, ZEJMÉNA CECHU SOUKENÍKŮ.
HUSITSKÉ VÁLKY SE SLAVONICÍM NEVYHNULY, VYPÁLENA BYLA KAPLE BOŽÍHO TĚLA A BLÍZKÁ VESNICE PFAFFENSCHLAG.

V PRŮBĚHU 15. STOLETÍ ZÍSKALO MNOHÁ DALŠÍ MĚSTSKÁ A TRHOVÁ PRÁVA.
NÁSTUP HABSBURKŮ NA ČESKÝ TRŮN PŘINESL PRO MĚSTO A JEHO OBYVATELE DALŠÍ ZDROJ BOHATSTVÍ.
V ROCE 1526 ZDE BYLA ZŘÍZENA POŠTOVNÍ STANICE K PŘEPŘAHÁNÍ KONÍ NA POŠTOVNÍ STEZCE PRAHA – VÍDEŇ, KTERÁ PAK BYLA V ROCE 1560 ROZŠÍŘENA O PRAVIDELNÉ VOZOVÉ SPOJENÍ. PŘI DALŠÍM DĚLENÍ MAJETKU PÁNŮ Z HRADCE PŘIPADLY SLAVONICE A TELČ ZACHARIÁŠI Z HRADCE, KTERÝ SE TAKÉ NEMALOU MĚROU PODÍLEL NA ROZKVĚTU MĚSTA. NEJVÝRAZNĚJI SE BOHATSTVÍ MĚSTA I JEHO OBYVATEL PROJEVILO V ČETNÝCH STAVEBNÍCH AKTIVITÁCH.
NA RENESANČNÍCH PŘESTAVBÁCH MĚŠŤANSKÝCH DOMŮ SE PODÍLELI I ITALŠTÍ A VLÁMŠTÍ STAVITELÉ, DĚLNÍCI A UMĚLCI.
V TÉTO DOBĚ TAKÉ DO DOSUD KATOLICKÉHO MĚSTA PRONIKLA REFORMACE. LUTERÁNI ZAČALI PRO SVÉ BOHOSLUŽBY VYUŽÍVAT OBNOVENÝ KOSTEL BOŽÍHO TĚLA, TEHDY ZASVĚCENÝ SVATÉMU DUCHU.
PO VYMŘENÍ RODU PÁNŮ Z HRADCE PŘIPADLY SLAVONICE SPŘÍZNĚNÉMU RODU SLAVATŮ. NA POČÁTKU STAVOVSKÉHO POVSTÁNÍ BYLO MĚSTO OBSAZENO CÍSAŘSKÝM VOJSKEM, POD JEHOŽ OCHRANOU ZDE POČÁTKEM 20. LET 17. STOLETÍ
PROBĚHLA NÁSILNÁ REKATOLIZACE, V JEJÍMŽ DŮ- SLEDKU ODEŠLA Z MĚSTA ČÁST JEHO OBYVATELSTVA.

BĚHEM TŘICETILETÉ VÁLKY BYLO MĚSTO ČASTO OBĚTÍ PRŮCHODŮ CÍSAŘSKÉHO VOJSKA A V ROCE 1645 DOKONCE I ŠVÉDŮ. KONEC VÁLKY VŠAK NEPŘINESL DALŠÍ ROZVOJ A HOSPODÁŘSKÁ STAGNACE OD SMRTI ZACHARIÁŠE Z HRADCE POKRAČOVALA, PŘIDALO SE OMEZENÍ OBCHODU A EPIDEMIE.
NOVÝMI MAJITELI PO SLAVATECH SE STALI LICHTENSTEINI – KASTELKORNI.
POSTUPNÝ ÚPADEK VYVRCHOLIL PŘESUNUTÍM POŠTOVNÍ TRASY NA ZNOJMO A JIHLAVU V ROCE 1750. OBYVATELSTVO
CHUDLO, SLAVONICE SE STÁVALY MĚSTEM NA PERIFERII.

DO ROKU 1849 BYLY SLAVONICE STÁLE SOUČÁSTÍ TELEČSKÉHO PANSTVÍ. OD ROKU 1850 MĚSTO S VLASTNÍM OBECNÍM VÝBOREM, RADOU A STAROSTOU SPADALO POD DAČICKÉ ÚŘADY.
OD DRUHÉ POLOVINY 19. STOLETÍ SE SLAVONICE OPĚT STALY CENTREM TEXTILNÍHO PRŮMYSLU, VZNIKLO ZDE NĚKOLIK FILIÁLEK VÍDEŇSKÝCH TEXTILNÍCH FIREM I NOVÝCH TKALCOVEN, BARVÍREN ČI PLETÁREN.
ROKU 1902 BYLA DO MĚSTA PŘIVEDENA ŽELEZNICE, O ROK POZDĚJI BYLA PRODLOUŽENA DO RAKOUSKA. ROKU 1911 ZAČAL VE
SLAVONICÍCH TAKÉ PŮSOBIT SOUDNÍ OKRESNÍ ÚŘAD.
NA VZNIK ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY V ROCE 1918 NĚMECKÉ MĚSTO REAGOVALO SNAHAMI PŘIPOJIT SE K RAKOUSKU, ODPOR VYVRCHOLIL OZBROJENÝMI STŘETY, KTERÉ MUSELY BÝT POTLAČENY ČESKOSLOVENSKOU ARMÁDOU. NĚMECKÉ
NACIONALISTICKÉ TENDENCE POKRAČOVALI DÁLE V 30. LETECH. PO MNICHOVSKÉM DIKTÁTU V ZÁŘÍ 1938 BYL CELÝ SOUDNÍ OKRES SLAVONICE PŘIPOJEN K DOLNORAKOUSKÉMU WEIDHOFENU. MĚSTO
V PRŮBĚHU VÁLKY OPUSTILO NEPOČETNÉ ČESKÉ OBYVATELSTVO A NEDOBROVOLNĚ I ŽIDOVŠTÍ OBČANÉ. SLAVONICE BYLY 9.5. 1945 OSVOBOZENY RUDOU ARMÁDOU. DO MĚSÍCE NÁSLEDOVAL TZV. DIVOKÝ ODSUN, KDY BYLO NĚMECKÉ OBYVATELSTVO
VYSÍDLENO NA RAKOUSKÉ ÚZEMÍ. DO OPUŠTĚNÉHO MĚSTA SE ZAČALI STĚHOVAT LIDÉ Z OKOLÍ, ALE I VZDÁLENĚJŠÍHO VNITROZEMÍ.
PO ROCE 1945 NÁSLEDOVAL DALŠÍ ÚPADEK SLAVONIC,V ROCE 1953 BYLO MĚSTO ZAČLENĚNO DO HRANIČNÍHO PÁSMA, DOŠLO K DEVASTACI CENNÝCH PAMÁTEK A IZOLACI MĚSTA. NA PŘELOMU LET 1958 A 1959 BYLO MĚSTO DÍKY ZKLIDNĚNÍ CELKOVÉ

POLITICKÉ SITUACE A PRO SVOU JEDINEČNOU HISTORICKOU HODNOTU VYČLENĚNO Z HRANIČNÍHO PÁSMA. ROKU 1961 SE SLAVONICE STALY MĚSTSKOU PAMÁTKOVOU REZERVACÍ. POČALA OBNOVA HISTORICKÝCH PAMÁTEK, ALE TAKÉ ROZŠÍŘENÍ
MĚSTA – STAVBA NOVÉHO SÍDLIŠTĚ, ZDRAVOTNÍHO STŘEDISKA, KULTURNÍHO DOMU, ZÁKLADNÍ ŠKOLY ATD.
NOVÝ VÝRAZNĚJŠÍ KULTURNÍ ROZVOJ MĚSTU VŠAK PŘINESL AŽ ROK 1989, KDY SE MĚSTO POSTUPNĚ STÁVÁ TURISTICKÝM CENTREM NEJEN PRO SVÉ UNIKÁTNÍ PAMÁTKY, ALE I PRO SPECIFICKOU ATMOSFÉRU A KULTURNÍ ŽIVOT.
HISTORICKÉ JÁDRO SLAVONIC JE MIMOŘÁDNĚ HODNOTNÉ. DOCHOVANÁ DISPOZICE STAVEB, AUTENTICITA STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ, ZEJMÉNA KLENEB A SGRAFITOVÉ VÝZDOBY PRŮČELÍ I VNITŘNÍ VÝZDOBY DOMŮ JE ZCELA UNIKÁTNÍ
V ROCE 2003 BYLO 24 NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH RENESANČNÍCH MĚŠŤANSKÝCH DOMŮ NOMINOVÁNO K ZÁPISU NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO.

CELOSVĚTOVÝ VÝZNAM MAJÍ PŘEDEVŠÍM SKLÍPKOVÉ KLENBY, KTERÉ JSOU DOCHOVÁNY V ŠESTI MĚŠŤANSKÝCH DOMECH, NĚKTERÉ Z NICH JSOU DÍLEM MÍSTNÍHO MISTRA LEOPOLDA ESTERREICHERA, JEHO KLENBY PATŘÍ K TVAROVĚ NEJNÁROČNĚJŠÍM A NEJORIGINÁLNĚJŠÍM.
VÍCE NEŽ DVACET SLAVONICKÝCH DOMŮ MÁ DNES PRŮČELÍ ZDOBENÁ SGRAFITY. ČETNÁ JSOU SGRAFITA PSANÍČKOVÁ, ČASTO V KOMBINACI S DEKORATIVNÍM NEBO ILUZIVNÍM RÁMOVÁNÍM OTVORŮ.
DALŠÍ ČETNOU SKUPINU TVOŘÍ SGRAFITA FIGURÁLNÍ, ZNÁZORŇUJÍCÍ NAPŘÍKLAD PORTRÉTY VÝZNAMNÝCH OSOBNOSTÍ ČI CYKLY ILUSTRUJÍCÍ BIBLICKÉ TEXTY, VYTVÁŘENÉ PODLE DOBOVÝCH PŘEDLOH. Z HLEDISKA POČTU A OBSAHOVÉ NÁROČNOSTI NEMAJÍ SLAVONICKÁ SGRAFITA V ČESKÉ REPUBLICE KONKURENCI.

JEDINEČNOST SLAVONIC SPOČÍVÁ V TOM, ŽE SGRAFITOVÁ PRŮČELÍ NEBO INTERIÉRY BYLY VYTVOŘENY SOUČASNĚ SE
SKLÍPKOVÝMI KLENBAMI. OBVYKLE JSOU SKLÍPKOVÉ KLENBY STARŠÍ, Z DOBY, KDY SE SGRAFITA JEŠTĚ NEPOUŽÍVALA. SLAVONICE PATŘÍ V ZAALPSKÉ EVROPĚ MEZI JEDNO Z MÍST, KDE BYLA SGRAFITA UŽITA JIŽ VELMI BRZY, NEJSTARŠÍ PRŮČELÍ VZNIKLO JIŽ V ROCE 1547.
VÝJIMEČNÁ HODNOTA SLAVONIC JE VEDLE HODNOTY JEDNOTLIVÝCH DOMŮ DÁNA TAKÉ POČTEM RENESANČNÍCH DOMŮ V HISTORICKÉM CENTRU.

Historii města a fotografie nám zaslala: Květa Štěpáníková