Tanvald

První písemná zmínka o Tanvaldu jako dřevařské osadě na levém břehu řeky Kamenice pochází z roku 1611. Osada tehdy zřejmě patřila pod obec Smržovku. Samostatně existuje Tanvald pravděpodobně od začátku 17. století. Lidé tady vedli velmi nuzný život, půda zajišťovala velmi skromnou obživu a poddaní museli pracovat pro vrchnost v lese a v zemědělství. Začátkem 18. století začali místní obyvatelé pěstovat len a vyrábět lněnou přízi, kterou prodávali do míst s vyspělým ručním tkaním. V polovině 18. století si rolníci a chalupníci začali sami přivydělávat ručním tkaním plátna. Všechny domy stávaly tehdy v oblasti Horního Tanvaldu, Údolí Kamenice bylo celé zalesněné, jen tu a tam stály malé vodní mlýny. Počátkem 19. století bylo hlavní obživou v Tanvaldě zemědělství, stály tu dva mlýny a dvě brusírny skla. Rozvinuté bylo ruční předení lnu a tkaní lněného plátna a poblíž soutoku Kamenice a Desné se nacházela dvě bělidla plátna. O něco později se začala v Tanvaldě zpracovávat i další textilní surovina, bavlna. V letech 1827 - 28 tady byla postavena první strojová přádelna bavlny, která využívala pohonu vodním kolem. Rozvoj bavlnářského průmyslu způsobil rychlejší osídlování Tanvaldska. U nové přádelny postavili její majitelé opravárenskou dílnu, která se stala základnou strojírenské výroby pro celé okolí. Přízi tkali domácí tkalci ručně a v roce 1845 byla v Tanvaldě postavena první mechanická tkalcovna. Dalšímu rozmachu pomohlo vybudování státní silnice mezi Libercem a Trutnovem v letech 1847 - 1850.

Po prusko-rakouské válce v roce 1866 nastala hospodářská konjunktura, která znamenala další rozvoj textilní, sklářské i strojírenské výroby na Tanvaldsku. Byla také snížena pracovní doba z 15 na 12 až 13 hodin a ubylo dětských dělníků v továrnách. V roce 1869 měl Tanvald s osadou Žďár asi 2400 obyvatel. Následná hospodářská krize vyvolala velkou nezaměstnanost a stávky dělníků, z nichž nejznámější byla v roce 1870 v Liebigově továrně ve Svárově.

S rozvojem průmyslu vyvstala potřeba kvalitního dopravního spojení. Silniční přeprava přestala stačit, a proto byla v roce 1875 zřízena železniční trať mezi Tanvaldem - Šumburkem a Železným Brodem. V roce 1894 byla pak až do Tanvaldu prodloužena trať spojující Liberec a Jablonec nad Nisou.

V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys. Počátkem 19. století žilo v Tanvaldě a Žďáru asi 3500 obyvatel, převážně německé národnosti. V létě roku 1902 zahájila provoz železniční trať z Tanvaldu do Kořenova, o pár měsíců později pak byla železniční doprava prodloužena až do Jelení Góry (Hirschbergu). V roce 1905 byl Tanvald povýšen na město. V roce 1908 zde byla dokončena stavba budovy nového okresního soudu s věznicí v Krkonošské ulici a o rok později byla dostavěna radnice v secesním stylu. První světová válka přinesla velký nedostatek bavlny a továrny na Tanvaldsku nemohly využívat svou kapacitu. Další zchudnutí oblasti zavinilo protržení přehrady na Bílé Desné v roce 1916. Mnoho obyvatel trpělo velkou chudobou a hladem. Na podzim roku 1918 se splnil sen všech dělníků - byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba, nebo součet 48 hodin práce při šestihodinovém pracovním týdnu. V roce 1928 byl samosprávný okres Tanvald zrušen, zůstal zde jen soudní okres.

V roce 1930 bylo otevřeno městské koupaliště, o rok později potom uvedením prvního zvukového filmu i městské kino. Světová hospodářská krize v letech 1929 - 1933 přinesla i Tanvaldsku velkou nezaměstnanost, v některých továrnách byla zastavena výroba.

Myšlení lidí v pohraničí se snažila ovlivnit Henleinova sudetoněmecká strana, postupně získávala své přívržence a nakonec bylo pohraniční území Sudety odtrženo od Československa. V říjnu roku 1938 byl Tanvald obsazen německým vojskem. V listopadu obsadili Němci i okolní obce Velké Hamry, Plavy, Haratice, Bohdalovice a Zlatou Olešnici. České vyučování v Masarykově škole bylo zrušeno. Během druhé světové války šily místní textilní firmy výstroj pro německou armádu. V roce 1942 vznikl v Tanvaldě pracovní tábor pro Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince nuceně nasazené do válečné výroby. V roce 1942 byly úředním nařízením sloučeny Tanvald a Šumburk v jedno město, zároveň byla od Tanvaldu odtržena osada Svárov a přičleněna k Velkým Hamrům.
Po válce bylo německé obyvatelstvo vesměs vysídleno, prázdné domy obydleli lidé z českého vnitrozemí. Na Tanvaldsko přicházelo za prací mnoho lidí. Našli ji ve znárodněných podnicích SEBA (textilní firma), Elektro-Praga (elektrotechnický průmysl) a TOTEX (strojírenství). Tanvald je spjat i s počátky televizního vysílání. Již za války prováděli němečtí výzkumníci pokusy v továrně firmy Palme - Stumpe a v roce 1948 sem byli Československým rozhlasem a Vojenským technickým ústavem pozváni novináři, aby shlédli první přenos. Na malé obrazovce bylo vidět řečníka a také první estrádní pořad v Československu. První signál byl zachycen v roce 1948 na rozhledně Štěpánka z posledního Všesokolského sletu v Praze. Vývoj televizního vysílání potom převzala firma Tesla a další výzkumné ústavy.

Padesátá léta znamenala také tady budování socialismu a rozvoj průmyslu. V šedesátých letech začalo v Tanvaldě vyrůstat panelové sídliště Výšina. Poslední domy v něm byly dostavěny ve druhé polovině osmdesátých let, v té době byla zahájena výstavba 144 bytů na sídlišti Šumburk. Postupně se rozvíjel také cestovní ruch, vznikaly nové možnosti ubytování, rozšiřovaly se služby pro turisty a lyžaře, kteří do Jizerských hor přijížděli z celého Československa i ze zahraničí, především z Německa a Polska.

Místo 1. zkušebního TV vysílání
Historické začátky naší televize a zkušební provoz se vážou k tomuto místu, kde se televizní programy vysílaly z jednoho konce továrny na druhý. Dne 1. května 1953 bylo zahájeno první vysílání Československé televize. U bývalé firmy Palme - Stumpfe v průběhu II. sv. války pracovníci německých výzkumných ústavů prováděly pokusy. Hned po skončení začaly české kolektivy techniků vyvíjet vlastní koncepci televizní techniky. V tehdejších Riedlových sklárnách (v národní správě) byly vyráběny i první skleněné baňky pro televizní obrazovky. Začátkem roku 1948 byli Čs. rozhlasem a Vojenským technickým ústavem do Tanvaldu pozváni novináři, kteří se mohli dívat na malou obrazovku, na níž bylo skutečně vidět řečníka a taktéž první estrádní pořad v Československu. Někdy přenesli výzkumníci televizor do protějšího hostince U Müllerů ke shlédnutí mrkavých obrázků. První signál byl zachycen až na rozhledně Štěpánka v roce 1948 z posledního Všesokolského sletu z Prahy. Vývoj našeho televizního vysílání časem převzala Tesla a další
odborné ústavy.

Tanvald se 1. ledna 2003 stal v rámci reformy veřejné správy městem s úřadem s rozšířenou působností, tzv. obcí III. Do územního obvodu MěÚ Tanvald patří obce: Albrechtice v Jizerských horách, Desná, Harrachov, Jiřetín pod Bukovou, Kořenov, Plavy, Smržovka, Tanvald, Velké Hamry, a Zlatá Olešnice.