Teplice

Teplice (německy Teplitz, dříve Teplitz-Schönau, v letech 1945-1946 Teplice-Šanov). Vlastní jméno Teplice je slovanského původu a znamená místo s vývěrem teplých pramenů (= teplice). V latinské podobě „in Teplicz“ se poprvé objevuje v tak zvané Jarlochově kronice z počátku 13. století. Můžeme jej však téměř bezpečně objevit i v latinském úsloví „ad aquas claidas“ („u teplých vod“), které použil kronikář Vincentius ve zprávě o zbudování nového ženského kláštera. Ten totiž v záznamech pro léta 1156-1164 uvádí, že královna Judita založila u teplých vod a k poctě sv. Jana Křtitele klášter benediktinek.

Do doby založení teplického kláštera (1156-1167)  byl jediným klášterem benediktinek na území Čech klášter sv. Jiří na Pražském hradě, založený kolem r. 973. Ten se stal nepochybně i mateřským klášterem a z něj přišly do Teplic první řeholnice. Tímto založením sledoval královský pár upevnění vlastního postavení proti množícímu se zakládání klášterů z popudu šlechty. Byli si také vědomi situace, že bílinská provincie byla do té doby bez kláštera, a chtěli tak dosáhnout většího působení křesťanské víry na obyvatelstvo ve vzdálené části Čech. 

O vlastním životě kláštera se nedochovalo mnoho zpráv - jednou z nich je zmínka o zpustošení teplického, světeckého i oseckého kláštera v roce 1278 branibořskými, míšeňskými a duryňskými vojsky, která tudy táhla z vítězné bitvy na Moravském poli. 

Vznik a počátky vlastního města Teplice jsou však zahaleny tajemstvím - nedostává se nám zpráv a neexistuje ani jednoznačná zakládací listina. Předpokládá se, že jedna z osad byla nebo spojením několika z nich vznikla u kláštera tržní ves. Pravděpodobně někdy v poslední čtvrtině 13. století, možná již v 70. letech, došlo k tomu, že teplické jeptišky za pomoci německých kolonistů u kláštera založily město, na které přešlo jméno starší vsi. 

Klášter zanikl v závěru nebo brzy po skončení husitských válek, po bitvě Na Běhání roku 1426 a před rokem 1436, kdy se klášterní budovy stávají majetkem Jakoubka z Vřesovic.

Vrchnost se v Teplicích často střídala, na místě kláštera vznikl renesanční zámek a dále se rozvíjelo lázeňství. Poslední český majitel Teplic, Vilém Vchynský ze Vchynic, byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v únoru 1643 v Chebu. Panství bylo zkonfiskováno císařem a věnováno Janovi z Aldringenu. Ten umírá za záhadných okolností dřív, než panství spatří, ještě téhož roku. Panství dědí Janova sestra, ta jej přináší věnem Jeronýmu Clarymu.

Po třicetileté válce je vybité obyvatelstvo Teplic doplňováno přísunem německých kolonistů, jejichž potomci Teplice obývali až do odsunu v roce 1945. Z roku 1680 pocházejí první seznamy lázeňských hostů, nejstarší u nás. Claryové přestavují zámek v barokním slohu, roku 1718 také vzniká barokní sloup Nejsvětější Trojice (morový sloup) z dílny Matyáše Bernarda Brauna, dodnes stojící na Zámeckém náměstí.

V 18. století se rozvíjí průmysl: po roce 1742 vznikají v okolí Teplic první hnědouhelné doly. V Teplicích vzkvétá výroba punčoch. Převážně dřevěné Teplice podlehly z větší části požáru v roce 1793, při obnově se otevírá jejich klasicistní fáze.

V roce 1812 se v Zámecké zahradě setkali Ludwig van Beethoven s Johannem Wolfgangem Goethem. Toto první setkání bylo zároveň i jejich poslední.

Proslulost Teplic jako lázní na evropské scéně nesmírně vzrostla, a toho si byl zcela jistě vědom i nejmocnější muž rakouské zahraniční politiky - hrabě Metternich - když v roce 1819 do Teplic sezval diplomaty ze Saska, Pruska, Dánska, Švédska a Španělska, aby se zde poradili o co nejúčinnějším postupu, jak zabránit změnám v politickém uspořádání Evropy. 

Ještě mnohokrát se zde korunované hlavy sešly k jednání. Nejvěhlasnějším z nich byl tak zvaný „panovnický kongres“, který se zde v roce 1835 sešel u příležitosti slavnostního položení základního kamene k ruskému pomníku bitvy u Chlumce. Stvrdit spojenectví přijel rakouský císař Ferdinand V. s chotí Marií Annou, ruský car Mikuláš s velkokněžnou Olgou, pruský král Bedřich Vilém III., saský král, arcivévodové a knížata.

Přítomnost hlav států a jejich rodin, vyslanců, ministrů a generálů, stejně tak jako mnoha vědců, učenců a umělců nesmírně přispěla ke zvýšení popularity lázní. Zájem o teplické lázně od konce napoleonských válek neustále rostl a přinášel městu nezanedbatelný ekonomický přínos.

Ve městě však existovaly i podmínky pro rozvoj výroby a průmyslu - nacházely se zde potřebné suroviny i dostatek pracovní síly. Pokusy však narážely na přísné zákazy Lázeňské komise, která bránila vzniku podniků, které by hlukem a nečistotami ohrožovaly lázeňské prostředí. V Teplicích a jejich bezprostředním okolí tak nevyrůstaly továrny, ale zůstávaly tu malé výrobny, povětšinou manufaktury s mechanickými stroji nebo se zboží vyrábělo podomácku. Výjimku tvořilo jen málo podniků - např. sirkárna na Špitálním vrchu (dnes Letná) či parní mlýn u Lesní brány s prvním parním strojem ve městě, instalovaným r. 1842.

Lázně Teplice v Čechách patří k lázním s nejdelší tradicí. Zdejší termální prameny byly využívány již od 12. století a právě rozvoj lázeňství umožnil přerod původně neznámého města Teplice ve významné středisko, pyšnící se honosnými lázeňskými domy a nádhernou architekturou. Město bylo díky své neopakovatelné atmosféře a léčivým pramenům vždy navštěvováno mnohými slavnými panovníky, diplomaty, umělci a velikány své doby. I v současné době jsou známé především díky věhlasnému a osvědčenému účinku termálních pramenů. Špičková péče a nadstandardní služby na evropské úrovni jsou hostům poskytovány v pěti lázeňských domech: Císařských lázních, Lázeňském domě Beethoven, Kamenných lázních, Tereziných lázních Dubí a Nových lázních. Lázeňské domy (mimo depandancí) poskytují ubytování, léčení i stravování pod jednou střechou. O zdraví a pohodu všech klientů pečuje kolektiv profesionálů – zkušených lékařů, kvalifikovaných sester, fyzioterapeutů, lázeňských, masérů a dalších pracovníků, jejichž odbornost je pravidelně a systematicky zdokonalována. Léčí se zde především onemocnění pohybového ústrojí, onemocnění cévní, onemocnění nervová a onemocnění duševní. Více informací na http://www.lazneteplice.cz.