Třebíč

Za dlouhá staletí své existence se Třebíč (německy Trebitsch) stala důležitým hospodářským, správním, politickým i kulturním těžištěm jihozápadní Moravy. Její počátky sahají až k roku 1101, kdy zde moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský založila benediktinský klášter. Dík štědrosti zakladatelů patřil k nejbohatším v celém přemyslovském státě a působil jako významné středisko náboženského života, vzdělanosti i pilné kolonizační činnosti.

Kolem poloviny 13. století (pravděpodobně v letech 1240 až 1260) přistoupil benediktinský konvent ke stavbě nové klášterní budovy a pozoruhodné románsko-gotické basiliky, která dnes nese jméno Panny Marie a sv. Prokopa. Třebíčská basilika přečkala zánik kláštera i nepřízeň osudu a je v současnosti považována za jednu z nejcennějších staveb tohoto typu v století. Třebíčský klášter se tehdy rozhodl založit na pravém břehu řeky, "na zeleném drnu" kolonizační město. Mimořádná rozloha Karlova náměstí vypovídá i po mnoha staletích o velkorysém zakladatelském gestu benediktinů, jejichž řádové kapuce má Třebíč v městském znaku. Již velmi brzy po založení byla Třebíč označována za město, jak to potvrzuje text nejstarší listiny z r. 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se normou městského práva podle příkladu královského města Znojma udělil Třebíči až Karel IV. s Janem Lucembruským v roce 1335. Text nejdůležitější městské listiny nezůstal mrtvým privilegiem. Hradby postavené kolem poloviny 14. století chránily město až do 18. století, kdy ztratily vojenský význam, a navíc bránily dalšímu rozvoji městského areálu. Jejich zbytky jsou ovšem pozorovatelné ještě dnes.

Řadu významných změn v životě Třebíče přineslo 19. století. Převaha textilních řemesel (soukenictví, tkalcovství) byla vystřídána rozhodujícím podílem výroba obuvi a zpracování kůže na ekonomice města. Ve druhé polovině 19. století vybojovalo také české měšťanstvo vítězný zápas se zámožnější a vlivnější německou menšinou o vládu nad městem. Bezpochyby záslužnýmm činem české samosprávy bylo zřízení nižšího slovanského gymnázia v Třebíči r. 1871 a stavba gymnazijní budovy v r. 1889. Stavitelé Herzán a Volf dali Třebíči v podobě novorenesančního gymnázia další historicky i architektonicky zajímavý objekt. Třebíč v 19. století výrazně změnila svůj vzhled, zanikla rovněž její funkce střediska vrchnostenské správy, rozrůstala se tu průmyslová výroba a tzv. transversální dráha spojila Třebíč pevněji s ostatním okolím. 

Ve 20. století prožívala Třebíč osudy venkovského okresního města. Stavební činnost jen výjimečně překračovala běžný standard. Za pozornost stojí secesní evangelický kostel na Bráfově třídě (r.1910), pravoslavný chrám sv. Václava a Ludmily na Gorazdově náměstí, budova Městské spořitelny na Karlově náměstí (byla postavena r.1932 podle projektu architekta Bohuslava Fuchse) a z průmyslových objektů kubistická budova UP závodů v Domcích.

Třebíč dnešních dnů je městem se čtyřiceti tisíci obyvatel a její ekonomické zázemí tvoří vedle tradičních oborů, jimž jsou průmysl obuvnický, strojírenský a dřevozpravující, také jedno z nejnovějších odvětví - jaderná energetika.

Malebné přírodní prostředí Vysočiny, pozoruhodné historické památky a v neposlední řadě i její místo v kulturních dějinách dodávají Třebíči osobitý ráz a přitažlivost.