Vohančice

Obec Vohančice zaujímají polohu v Jihomoravském kraji v okrese Brno - venkov na východním okraji Českomoravské vysočiny. Vohančice náleží k okrsku Deblínská vrchovina.
Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1255. Na latinsky psané listině cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou se nachází mezi svědky převodu majetku Macek z Vohančic . Zemanský rod zde plnil lokátorskou funkci při kolonizaci oblasti ve 13. století. Rod byl spřízněn s dalšími rody v okolí, někteří členové rodu byli ve službách mocného rodu z Pernštejna a získávali za svoje služby další majetky. V roce 1573 však panství Vohančice prodávají.
Původní tvrz ve Vohančicích byla vybudována ze dřeva a byla zničena pravděpodobně během husitských válek nebo válek po nich navazujících. Nové sídlo bylo vybudováno na místě dnešního zámku z kamene.
Později získal majetek Vohančice Karel Berger z Bergu ( uvádí se i jako Pergar z Pergu) který nechal přestavět během let 1596 - 1600 kamennou pevnost na renesanční zámek. Zámek a majetky byly rodině konfiskovány za účast na stavovském povstání v letech 1618 - 1620 . Po 30ti leté válce zůstalo ve vsi několik rolnických usedlostí pustých, musely být dosídleny, ale stabilizace nastala až po napoleonských válkách.
Roku 1637 získává panství Alfons de Castro. Za pánů de Castro byla dosavadní stavba rozšířena na barokní dvoukřídlý zámek. Následně se majitelé rychle střídají od 1666 Pavel Albrecht z Frýburka , od 1675 František Slavníkovec ze Slavníkovic , od 1690 pan Dubský z Třebomyslic. Roku 1693 je majetek prodán ve dražbě Karlu Lvovi z Rožmitálu a ten jej prodává roku 1700 městu Brnu. Zámek byl té době využíván jako obydlí úředníků a nájemců.
Po zrušení patrimonií patřila obec střídavě několikrát do okresu Tišnov a Brno. Roku 1867 dochází k úřednímu osamostatnění obce.
Vyhlášení první československé republiky bylo uvítáno postupným vysazováním pamětních lip.
Ve 20. letech je první patro zámku využíváno k ozdravným pobytům brněnských dětí v rámci Masarykovy ligy proti TBC.
Obec byla do konce II. světové války převážně zemědělská. V roce 1950 bylo založeno JZD, což přineslo nové pracovní příležitosti. Ve 2. polovině 20. století se zvyšuje vliv Tišnova a Brna po stránce vzdělávací, kulturní a pracovní.
Vohančice ztratily svou samostatnost integrováním obcí k Tišnovu v roce 1980. Zpět ji nabyly až po změně poměrů v roce 1990. Tehdy také došlo k vyřešení vlastnických vztahů s městem Brnem a na základě toho došlo k rozvoji stavebních aktivit v obci, která se začala plnit novými domy. A tak Vohančice , které na sklonku socialistické doby opouštěli mladí lidé, znovu nabírají dech.
V roce 1998 zámek prodán soukromníkovi a o něco později byly zahájeny jeho opravy.

 Z dostupných materiálů zprostředkoval Ivo Gracias